Průzory z minulosti do budoucnosti staveb

                                                                                                                                                      58,5/1

 

 

Telepatické průzory z minulosti do budoucnosti

(ve stavebnictví).

     Nejprve se zamyslíme nad přírodními a časovými zákonitostmi těchto jevů. Průzor může třeba být věštba kartářky, nebo třeba výjev z budoucna. Například v kapitole "Vzkazy a výjevy z neznáma" je popsán výjev asi z roku 1962, kdy se zjevily plynové žíhací pece asi čtyřletému či pětiletému Jirkovi. Že je to realita se ale ukázalo až kolem roku 1998, kdy už velký Jirka koukal na potrubí u těchto pecí, které jako konstruktér řešil. Zde to byl průzor na vzdálenost nějaké té desítky let. Pravděpodobně průzor funguje ve velkém rozmezí časových vzdáleností. Mohou to být dny, měsíce, desetiletí i staletí. (viz. rabín Lév v kapitole "Telepatické putování žďasáckého výkresu strojovny COS."

     Jak je to možné? Dá se to docílit pozměněným stavem vědomí, které dokážou navodit mágové. Je to duchovní zážitek v jejich mysli, který se nedá vyfotit. Něco jako přelud. Dá se to ale nakreslit, nebo popsat. Jsou ale nevěřící Tomášové, kteří říkají, nic takového jsem nikdy neviděl, to neznám, to jsou bludy a halucinace, tomu nevěřím. I takové nevěřící Tomáše může někdy opravdový mág přesvědčit. Věštecký zážitek se hypnotickým přenosem vloží do mysli nevěřícího Tomáše. Ten pak třeba zažije spatření věšteckého výjevu.

     Jak vlastně pracuje, a co vlastně řeší pozměněné vědomí - věštecký trans? Jde o to navázat spojení s časoprostorovým kontinuem - universem. Navázání spojení je vlastně taková interakce mozku univerzálním časoprostorem. Universum je energetický stín hmoty, přírody, světa v další energetické dimenzi, což je další rozměr našeho časoprostoru. Ty rozměry jsou: čas, prostor (což jsou tři souřadnice = šířka, výška a hloubka). A teď by to byla navíc energie = energetický stín hmoty.

     Pak musí vědomí nalézt věšteckou cestu. To je to, co chceme vědět. A pak nahrát do svého vědomí věštecká data. Je to všechno současný proces.

     Univerzum je odrazem vlastností světa i vlastností nás. Je obrazem jak se bude chovat svět a jak se budeme chovat my. Je to o sebepoznání. Kdo pochopí  a zná sebe, snáze pochopí a věští, jak se bude chovat svět a my.

     Příroda i my máme  určité  vlastnosti a ty se obměňují v cyklech. U nás jsou to vědecky popsané biorytmy. Příroda je spojena s vesmírem. Díky rotaci Země se střídá den a noc. Pravidelně  se mění gravitační zatížení Měsícem. Díky tomu je příliv a odliv. Mění se geomagnetické pole Země. Třeba i díky slunečnímu větru, což jsou energeticky nabyté částice a záření. Je tu cyklus slunečních skvrn. Po určité době vidíme zatmění Slunce a Měsíce. Opakuje se jaro, léto, podzim, zima. Je tu znovu a znovu stejné postavení planet. Opakuje se i postavení Země vůči jednotlivým částem vesmíru. Je to plno vlivů. Takový orloj. Tyto vlivy se různě periodicky opakují. Aniž si to uvědomujeme, za stejných podmínek a okolností  děláme ty samé věci. Jsme na stejném místě a přitom se vše mění i definitivně. Kdo má trochu paměť, určitě si za nějaký ten rok uvědomí, že za stejných podmínek se zase potká se stejnými lidmi, a dějí se v obměnách ty samé věci. Tento orloj řeší a snaží se pochopit i astrologie. V této kapitole bude naznačeno, jak člověk vědomě  využívá period a o pakování těchto procesů a to s použitím technologie průzoru do budoucna.

 

     Mimochodem, část pasáží této kapitoly uvedla ve svém pořadu Halina Pavlovská a uvedla, že je to z budoucí knihy "Magické příhody ze Žďasu" od autora Džordže J.S. V televizi, dávno před tím, než Džordž J.S. Psal do bloku tyto řádky, což je dne 12.6.2017. A vydání této knihy bylo ve hvězdách. Halina Pavlovská ale pravděpodobně uvedla datum tohoto psaní. Kdo ví? Chtělo by to ověřit dlouhým hledáním snad v "Banánových rybičkách".

 

      Zde je první příběh vědomého využití těchto procesů a jevů. Za vším stojí v pozadí vrchní projektant, kterého nikdo neznal, ani neviděl. Byl jak šedá eminence. Přitom plno lidí konalo a pracovalo na tomto plánu, na této akci. Vše vypadalo, jako běžné životní dění. Ale v podvědomí měl každý zúčastněný hypnoticky zasunutý projekční výkres, plán celkové činnosti. Občas se přitom stalo, že detailní výkresy - výjevy tohoto projektu pak někomu na chvíli prosákly do vědomí.

                                                                                                                                                     58,5/2

 

 

 

     Tím vrchním projektantem byla to teta Jindra. Byla to ale současně celá organizační struktura. Jako u nějaké stavby, investičního záměru, či výrobního závodu. Zde jsou krycí jména mágů a lidí, kteří se na všem podíleli. Jsou to: projektanti specialisté, vývojáři, pracovníci přípravy výroby, konstruktéři, technologové i samotní účastníci - mistři a dělníci. Je to rozsáhlá  organizační struktura řemesla magie.

BALKONY A DIAMATOVÁ PILA

     Co se vlastně dělo? Dějiště magických událostí je na Palachově ulici ve Žďáře nad Sázavou. Musíme se zaměřit na panelákový blok s orientačními popisnými čísly vchodů 25,27 a 29, pokračující do L popisnými čísly 31 a 33. Tento bytový blok byl postaven krátce po sametové revoluci, kdy doznívalo komunistické stavění panelákových domů. Je jeden z posledních. Dá se říci, že nejmodernější, s kloudným tepelným pláštěm. To pak bylo umocněno ještě pozdějším zateplovacím pláštěm domu.

     Je zajímavé, že u tak mladého domu se už 2x měnily balkony. Byl to ale magický záměr. Původní balkony byly zavěšeny oky z pásové ocele na háky, které malinko trčely z konstrukce budovy. Podlaha byla betonová. Z ní čněly sloupky zábradlí. Mezi nimi byla výplň z tabulového skla se zalitým ocelovým pletivem.

     U některých balkonů ale nebyl kvalitní beton podlahy. Povětrnostní podmínky - voda, mráz, vítr udělaly své. Okraje se začaly drolit. Bylo rozhodnuto o výměně. Nahradily se balkony stejných rozměrů, které se zavěsily na původní háky. Podlaha ale byla z ocelového plechu. Byly nastříkány hnědou lesklejší barvou. Na plechovou podlahu se nalepila protiskluzová vrstva. Kdo chtěl nechal si udělat kachličky. Mezi původními i novými ocelovými byla stejná mezera, asi 60 cm.

     Nyní, tedy v době psaní této kapitoly, je rok 2017. Ale v uplynulém čase se balkony měnily ještě jednou. Bylo vymyšleno lepší technické stavební řešení. balkony jsou větší, prostornější. Proto se asi vyplatila výměna. Vlastní řešení je založeno na panelových bočnicích balkonů, uchycených na konstrukci domu a vyskládaných na sobě až nahoru. Panelové bočnice nesou panelové desky podlah balkonů. Boky balkonového prostoru jsou zkoseny a díky zkosení balkony vystupují do prostoru dál než jsou bočnice. Balkony jsou širší v bočním směru o dřívější mezeru mezi balkony i širší ve směru od budovy.

 

     Toto byl technický popis. Kde je ale magie? Samozřejmě byla skryta. Málo kdo ji postřehl. Všechno bylo totiž hypnoticky mazáno, aby se prostor i technické informace a detaily stavby dostaly do imaginárního prostoru v energetické dimenzi. Z této dimenze se informace i ty technické daly čerpat už v dávné minulosti pomocí interakce, mozku s časoprostorem. Telepatický průzor byl zaměřen na vlastní technologii a detaily stavby.

 

     Tady je popis některých detailů stavby: Oddělování původního balkonu od budovy se provádělo hned dvěma způsoby. Prováděly to totiž dvě nezávislé rozdílné firmy. U vchodů 31,33 to bylo ručně zbíječkami  a u vchodů 25,27,29 se betonová deska  odřezávala kotoučovou pilou s diamantovým kotoučem. Tato pila se objevila ještě jednou, a to při montování třetích balkonů se odřezával touto pilou panelový betonový schodek, který vyčuhoval asi 10 cm do balkonu od dveří balkonu.

 

     Pila byla tak zajímavá, že vystupovala v magických výjevech. Lidé, třeba ve Strážku, kteří se v minulosti  zabývali věšteckými výjevy technologií, většinou práci této pily viděli. Někdy si mágové sami zkusili přiblížit úpravami místo výjevu budoucímu skutečnému prostoru.

     Řezání betonu vlastně prováděl samostatný řezací stroj. Jeho konstrukce se skládala z ližin, které se připevnily na řezaný kus. Po ližinách se posouval blok s pohonem, řezným kotoučem a posuvným zařízením.

     Dělníci museli být domluveni s majiteli bytů, aby měli možnost vstupovat na balkon z bytových dveří na balkon. Majitel bytu je tak mohl sledovat při práci.

     I Džordž se díval otevřenými dveřmi, jak pila řeže ten betonový schodek. Přitom si uvědomil, že danou činnost už viděl jako výjev. V klidu pak přemýšlel, kdy to bylo.

                                                                                                                                                   58,5/3

 

 

 

 

     Během svého života, byl Džordž svědkem tohoto výjevu hned 2x. Poprvé tento výjev zažil, když mu bylo asi 5 let. Tehdy bydleli v chalupě ve Strážku. Bylo léto a dveře místnosti byly otevřené na dvorek. Malý Jirka - budoucí Džordž seděl na prahu, od kterého vedly do dvorku ještě dva schody. Z venku přišli dědoušek a tatínek.

     Řekli mu: "Poposuň se a podívej se".

     Na schodku od chalupy, který se velice podobal schodku na balkon, se objevil  výjev kotoučové diamantové pily, jak řeže schodek. Malý Jirka se díval budoucíma očima Džordže. Tatínek se koukal očima budoucí obsluhy stroje. A dědoušek se díval očima druhého dělníka, který byl v budoucnu také na balkoně a před tím pomáhal upevnit ližiny pily.

     Dědoušek prohodil: "To budou jednou mašiny. I beton to řeže".

     Zevnitř pokoje se přišla podívat teta Málča. Byly to oči budoucí Džordžovy ženy Lenky. Teta Málča prohodila: "Nezkusíme si, jaký to dělá rambasj". Všichni se na ni podívali a řeklo se: "Tak dobře".  Najednou všichni slyšeli ten málem ohlušující, silný zvuk, který dělala pila. Všichni volali na Málču: "To je ale kravál. Vypni to!" A tak Málča odešla a zase bylo ticho. Pak se všichni koukli na sebe. Tatínek řekl: "To by stačilo". A  bylo po všem. Všichni si šli po své práci a na chvíli každý přemýšlel o výjevu.

     Malý Jirka pak trochu zlobil. Po každé, když šel někdo kolem dveří, pustil mu do uší rambajs diamantové pily. Lekla se i maminka.

     Pak tatínek řekl: "Už na to zapomeň!"

     Všichni se pak zaměřili na Jirku. Proti jeho vůli mu všechno vymazali z hlavy, aby se nic neprozradilo. Jirka si pak už nic nepamatoval, ani nic neuměl.

 

      Ve Strážku se někde něco stavělo. Občas tam byl i autojeřáb. Tatínek a jiní na této stavbě předváděli ostatním  obyvatelům Strážku, (kdo měl zájem), výjevy ze staveniště z budoucnosti po roku 2000. Přesněji z prostoru, kde se měnily balkony. Jirka byl třeba u toho, jak na předvádění kotoučové pily se stála fronta asi pěti lidí. Večer pak zaslechl tatínka, jak o tom vypráví mamince.

    Tatínek pak dodal: "Asi si to nikdo nepamatuje. Nikdo o nás neví. A je to v nich uložené jak v bance. Přitom se to dá vybrat."

 

     Po druhé viděl Džordž  výjev kotoučové pily při prvním měnění balkonů za plechové a ocelové. Prováděla to totiž ta samá firma, která pak v budoucnosti montovala balkony s podlahovou panelovou deskou. A byli u toho ti samí pracovníci. Sice pilou řezali balkonovou podlahovou původní desku, ale kdo chtěl, tomu předvedli výjev, jak se řeže pilou schodek. Dokonce kvůli tomuto výjevu na tu chvilku přicestovali i někteří budoucí obyvatelé jednopokojových bytů. Na chvíli se tu objevili jako budoucí obyvatelé. Jak to bylo zorganizované je záhada. Džordž si také pamatuje, že jeho sestřenice Míla, která jeden čas bydlela o poschodí níž, řekla dělníkům: "Tak mi to také ukažte ještě jednou." Pak bylo asi pro většinu všechno hypnoticky smazané z paměti, aby se nic neprozradilo. Snad jen nějaký opravdový mág o tom všem věděl víc. Kdo ví, jestli se výjev nepředváděl ještě někdy dříve a i jinde.

 

     Nyní budou následovat ještě další výjevy. Tyto výjevy už nejsou tolik doloženy paměťovými vzpomínkami. Je tu vždy jen několik střípků, které ale patřily k rozsáhlým magickým obrazům, které se zjevovaly ve výjevech lidem, kteří byli na daných místech. Buď tu přímo pracovali, nebo jen měli cestu kolem a něco také zahlédli. Zde se muselo více přemýšlet a tušit, co bylo hypnoticky skryté a nemělo vůbec nějakou šanci na prolomení hypnotického zapomnění. Je to něco, jako by běžný člověk měl šanci na získání důkazů o činnosti tajných služeb. Jen si zkuste představit, co to obnáší. Co je s tím spojeno. A že z toho vyplývají určitá rizika. Nikdo ale neví jaká. Vždyť jste přece většinou jen obyčejní lidé. Dá se jen spekulovat. Ostatním říkat, že to jsou domněnky. Chudák ten, který natvrdo vyleze z důkazy. 

 

                                                                                                                                                     58,5/4

 

 

 

     Ostatní výjevy mají společné to, že na stejném místě se opakovala stejná nebo podobná činnost. To platí i pro předchozí příběh, kde se až podivným způsobem opakovala montáž balkonů. Jako by to pomalu nemělo ani důvod. Všechno se nějak podivným způsobem zdůvodnilo. Napřed to byl jen trochu horší beton podlahy u okrajů a to asi jen u dvou tří balkonů. Ženské betonu nerozuměly, ale dělaly povyk. Pak solidní ocelové balkony, ale prý mají horší životnost. A pak se měnila nějaká ta desítka balkonů u jednoho domu. Prvotní činnost byla jen s poloviční kvalitou, aby se to příště mohlo dělat znovu, a to i několikrát. Někdy prvotní činnost u jednotlivých dalších příběhů byla přímo maskování rekonstrukce něčeho budoucího. Kdo má trochu paměť, která sahá roky a někdy i desítky roků nazpátek, ten si toho opakování činností na stejném místě u jednotlivých příběhů musel všimnout. Nabízí se i vysvětlení, že firmy udělaly řešení jen napůl. Něco se zkrátka nedotáhlo. Vše ale proto, aby měly z pár let práci na stejném místě. Někdy se firmě vyplatí šoupnout úplatek tomu, kdo o tom rozhoduje. A přitom se vymyslí technická blamáž o potřebnosti prací.

TEPLOVODNÍ POTRUPÍ NA PALACHOVÉ

      Dějištěm dalšího příběhu je zase ulice Palchova. Je tu poblíž zase panelákový blok do L s popisnými čísly 25,27,29,31,33. Blok má naproti sobě na západní straně budovu tělocvičny 5. základní školy. Mezi tělocvičnou a tímto blokem je parkoviště a asi do půlky mezi budovami je travnatá plocha. Pod tímto prostorem vede teplovodní výpomocná přípojka. Je zhruba napojena u plotu hřiště. Pak trubky vedou pod chodníčkem a koncem parkoviště. Pak dál podél tělocvičny. Nakonec se napojuje do areálu školy.

     To byl technický popis. Kde je ale magie? Na první pohled by se nic nenašlo. Chce to pohled do minulosti. Kdyby jsme měli časově ohraničit v jaké době to přibližně probíhalo, tak je to mezi roky 1989 a 2017. Asi v roce 1989 se začaly kopat základy bloku do L a projektovat škola. V roce 2017 je už dávno po všem a píše se tato kapitola. Mezi těmito roky proběhla výstavba této přípojky. Je však zajímavé, že v tomto období proběhly hned 3 pokusy o výstavbu. 3x se udělal výkop. 3x se do výkopu položily a svařily trubky. Ale práce se dokončila jen jednou, až naposled. Jak je to možné?

     Poprvé se po jednání započaly práce. Pak se ale ukázalo, že chybí stavební povolení. V reakci na to stavební úřad rozhodl, dát stavbu do původního stavu. A tak se trubky vyndaly z výkopu a výkop se zasypal. V tomto prvním případě se jako izolace  trubek používala sklokeramická vata. Vývoj šel ale dál.

     Běžely roky a zase tu bylo jednání. Zase se započaly práce. Ukázalo se ale, že v rozpočtu už nejsou peníze na zaplacení prací. Když se to firma dozvěděla, řekla: Nic není za darmo. Vyndala trubky z výkopu a výkop zahrnula. V druhém případu se jako izolace trubek použila pěna, nastříkaná do vnější etylénové černé obalové trubky.

     Teprve napotřetí se po nějakém roce podařilo stavbu ukončit. Jak to vysvětlit?  Že by to byly finanční machinace firmy a těch, kteří o stavbě rozhodovali? Vždyť se ví, kdo je zřizovatelem školy. A dá se dohledat, kdo byl zodpovědný za peníze a za provedení investiční stavby.

 

     Je tu ale ještě jedno, a to magické vysvětlení. Džordž má ale pro toto magické vysvětlení málo podkladů. Jsou to spíš domněnky a spekulace. Co vlastně můžeme použít pro uvažování? Je to jen několik skutečností, zářezů v paměti a informací, které mají funkci značek a směrovek na myšlenkové cestě. Džordž byl jen několikrát vždy u každého pokusu položení přípojky. Jen prošel kolem. Přitom si všiml, že výkop je nachlup přesně na stejném místě. Na stejném místě byly vždy položeny trubky. Dělníky vždy zastihl ve stejných situacích. Trubky se vždy svářely na stejném místě. Jak pro předmontáž mimo výkop, tak na stejném místě ve výkopu. I stroje prováděly zrovna naprosto stejnou činnost ve stejném místě. Opakování téměř dokonalé. Záhadné opakování, které je obdobou opakování při montáži balkonů, byla první věc, která Džordže udeřila do očí a do mysli.

     Dále je tu záhadná vzpomínka. Džordž viděl v imaginárním prostoru kamaráda svého tatínka, jak se dívá a možná i zkouší svařování ocelových trubek právě pro teplovod této školy. Pak si s tatínkem vyměňovali svoje postřehy z této činnosti. Znamená to tedy, že událost svařování ocelových trubek byla rovněž zapsána do časoprostoru, stejně jako práce diamantové pily.

                                                                                                                                                      58,5/5

 

 

 

 

     Co z toho vyplývá? I činnost svařování ocelových trubek se mohla vidět už mnohem dříve, než událost proběhla. V kterém období historie lidské společnosti se na tento výjev z budoucnosti  dívali se dá jen tušit.

 

     Následují spekulace. Je tu totiž otázka: Kdo stojí za těmi výjevy technologií z budoucna? Že by to byli super-mágové a jejich pomocníci mágové, kteří ovládají technologie telepatického průzoru? Kteří se dokážou dívat do budoucna? A možná i ovlivňovat budoucnost lidstva? Přitom jsou skryti a nikdo o nich neví. Dřívější středověké organizace jejich působení byly zednářské lóže. V době naší globalizace je možná jejich působení celosvětové a starají se o budoucnost lidstva. Celé toto fungování je znázorněno v mechanickém modelu - Džordžově kostce. Díly kulového kloubu této kostky představují hybné mágy fungování lidstva.

 

     Je tu ale jedna, ještě šílenější spekulace. Super-mágové jsou jen nastrčenými figurkami  mimozemšťanů. Ti se snažili pomocí telepatického průzoru zmapovat výrobní technologie pozemšťanů a jejich technický vývoj. Získané informace pak asi po zdokonalení možná sami aplikovali na svých planetách. Telepatický průzor je jen asi vrchol ledovce činnosti mimozemšťanů. Pravděpodobně se také pokouší získat nadvládu nad kulovým kloubem vývoje lidstva a snaží se ovlivňovat dějiny lidstva. Podle všeho je to ale syntéza činností lidstva a mimozemšťanů. Všechno se totiž řídí přírodními a vývojovými zákony, jejichž matematický popis je shrnut do diferenciální rovnice boží vůle, což je také jedna z kapitol této knihy.

STAVABA NA HAŠKOVÉ

     Nyní ale budeme popisovat další dějiště telepatických technologických průzorů. Jiným místem, kde se pravděpodobně něco dělo je současná stavba v roce 2017 na Haškově ulici vedle popisného čísla 58 ve Žďáře nad Sázavou. To, že tu něco probíhalo naznačuje pohled do minulosti. A  to na vzdálenost roků a desítek let. Kdo občas během let chodil kolem a všímal si toho, co se tu děje. Má paměť, která je schopna vybavit si události a obrazy okolí a obrazy staveb, někdy z minulosti, z nějakých let, či  desítek let nazpátek. Tomu to musí docvaknout. Zase je tu to samé opakování situací. Jako by se jedna stavba prováděla během desítek let na několik pokusů. A jako by v minulosti probíhaly telepatické a hypnotické rekonstrukce budoucí stavby, která se po několika nezdařených pokusech začátků stavby rozeběhla až v roce 2017.

     Ty jednotlivé pokusy byly vlastně opakováním budoucnosti. Na stejných místech se skladovaly cihly. Na stejných místech byly hromady sutě a zeminy. Armování připravené pro stavbu bylo také úplně na stejném místě. Když šel někdo kolem, viděl dělníky ve stejných situacích. Stavební a betonovací stroje, které tu nebyly odjakživa, ale až u pozdějších pokusů, stály a pracovaly úplně stejně na stejných místech.

     Jak se ale zařídilo opakování pokusů začátků stavby? Ukážeme si to na předposledním pokusu o začátek stavby. Na konci dlouhé panelákové nudle snad s desítkou vchodů stála už nefunkční nízká budova bývalé výměníkové stanice tepla. Tuto přízemní budovu s panelovými nosnými sloupy koupil investor. Měl  v úmyslu postavit bytovou nástavbu na této budově. Začalo se stavět. Betonovala se už podlaha prvního patra pomocí betonovacích strojů s tlakovou dopravní hadicí, kterou neslo mechanické kloubové rameno, které snad mohlo dosáhnout až do desátého patra. Stroj se plnil betonem, dovezeným přepravní míchačkou na náklaďáku. Z cihel se začaly stavět zdi prvního patra. Co se ale nestalo: Některým lidem sousedních bloků se toto stavění nelíbilo. Prý pak bude málo parkovacích míst. Začali dělat všechno proto, aby se stavba zrušila. Podali protest na stavební úřad, že nejsou splněny všechny náležitosti stavebního řízení. Že tu není souhlas obyvatel sousedních pozemků. A stavební úřad nařídil dát stavbu do původního stavu. A takhle to bylo asi podobně několikrát.

     Možná, že toto rušení staveb dělal někdo záměrně. Nic není zadarmo. Ani souhlas se sousední stavbou. A někdo čekal na úplatek.

 

                                                                                                                                                   58,5/6

 

 

 

     Kde je ale magie? Těch informací se moc v paměti nevybavilo. Tady je první kamínek do mozaiky magického obrazu: Kdysi dávno šel Jirka - budoucí Džordž se svým tatínkem kolem této stavby. Byl to snad první pokus o zahájení stavění. Tehdy tu byla hromada písku. Písek se lopatou házel do míchačky v které se míchala malta a beton. Začínalo se stavět první patro. Byl tu výtah, v kterém se dopravovaly kolečka s maltou do prvního patra.

     Tatínek promluvil na Jirku: "Podívej se to budou jednou stroje."

     Jirka se podíval vzhůru a uviděl to budoucí mechanické kloubové rameno, které neslo přepravní silnou hadici, či potrubí.  Jirka tu byl na tomto místě ještě jednou s Mírou. Oba se koukli na kloubové rameno a šli dál.

     A je tu druhý mozaikový kamínek. Jirka stál poblíž plotu hřiště s nějakými známými. O kus dál zase probíhal jeden z pokusů začátků stavby. Dívali se na dělníka, jak stál na valníku a lopatou házel beton do výkopu a betonoval základy.

     Jeden ze známých, Jarek Ch. řekl: "Podívejte se, jak se nadře."

 Pak se nějak pravděpodobně zrušila hypnotická clona. Najednou už dělník v rukách neměl lopatu ale prázdno. Jen pohyboval rukama bez lopaty.

     Jirka řekl: "Kdo mu to poradil?"

     Jarek Ch. odpověděl: "To se stejně bude zahrnovat. To je zbytečný betonovat. Ještě by se to vybetonovaný muselo šramovat. A tak mu to někdo poradil."

     Pak se hlasitě začal chechtat svým veselým způsobem.

 

     Z uvedeného vyplývá, že tu byl telepatický technologický průzor do budoucna. Je zajímavé, že když Džordž  psal o této stavbě na Haškově ulici u popisného čísla 58, bylo mu 58 let. A ročník jeho narození je 1958.

 

VÝKOPY NA SMETANOVÉ

     Dalším dějištěm pravděpodobného průzoru z minulosti do budoucnosti je Smetanova ulice. V tomto  případě to vypadá, že se v pamětí ani nenajdou žádné magické vzpomínky a zážitky. Jediné, co tu je podivné, je zase opakování prací na této ulici. Dokladuje to zpětný pohled na několik desítek let nazpátek. Jsou to pozemní práce, se stejnou záminkou a účelem: Rekonstrukce kanalizační sítě a inženýrských sítí a následné vytvoření nové vozovky.

     Že by firmy, které tyto práce provádějí, měly nějaké známosti? Pak dostanou tu samou opakovací zakázku, zatímco jiné ulice jsou na tom desítky let stejně. Jen se všechno musí dokonale zdůvodnit před veřejností. Pak nikdo neví, jestli je to zdůvodněná potřebná věc, nebo jen dokonale propracovaná blamáž.

     Pojďme se podívat jaké byly jednotlivé důvody po čase opakujících se prací:

 

-----Nejprve to byla jen rekonstrukce starého porubí.

-----Dalším důvodem bylo možná přidání rozvodů plynu.

-----Jiným důvodem bylo zvětšení průměru potrubí kanalizace. (Ukázalo se, že asi za 8-10 let se

       objeví velké přívalové deště a kanalizace tolik vody nepojme a jsou zatopeny sklepy. Nedalo se      

       ale tak velké jak bylo potřeba, ale jen o trošku.) 

-----Pak tu bylo další zvětšení průměru kanalizačního potrubí, kvůli přívalovým dešťům, protože    

      předchozí potrubí nestačilo.

-----Někdo by do toho mohl začít šťourat, proč se kanalizace neudělala hned pořádně. A tak se   

      přišlo s tím, že se zde dělá praktický výzkum, jak navrhovat a dimenzovat kanalizační potrubí    

      na přívalové deště. Dělalo se to znova. Přitom se postupně zvyšuje průměr potrubí kanalizace.

           Džordž šel jednou kolem výkopu na dolním konci ulice. Dělníci začali usazovat velkou  

      svislou napojovací skruž, spojující tři potrubní cesty. Přišel stavbyvedoucí a řekl: "Tuhle tam  

      nedávejte. Dejte tam tuhle tu." Ukázal na mnohem menší asi původní. Nabízí se otázky: Mělo to  

      tak opravdu být? Nebo je to tak, že skruž bude působit jako průtokový brzdící špunt a jeto

      vlastně sabotáž, aby se po dalších přívalových deštích mohlo pracovat znova?

                                                                                                                                                      58,5/7

 

 

      Nebo je to výzkum? Nejsme odborníci a tak můžeme jenom tápat.

-----Někdo by ale řekl, že informace o výzkumu je blamáž. Tyto poznatky jsou dávno známé. Z      

      mapy se dá zjistit, jak velká je spádová oblast. Ví se, kolik milimetrů naprší při přívalovém  

      dešti, který se objeví jednou za 8,15,20 let. Ví se kolik milimetrů  vody se asi vsákne. Ví se,    

      kolik vody je schopný zachytit Horní rybník, než voda začne téci přepadem rybníku. Z toho se   

      dá zjistit, s jak velkým množstvím vody se musí počítat při navrhování potrubí kanalizace. To  

      všechno je známé. A tak se přišlo s tím, že jsou tu silničáři, kteří na tomto úseku zkouší a testují  

      nové asfaltovací směsi. Snad se jen potrubí kontroluje, a je to ověřovací výzkum potrubí.

-----Dalším důvodem prací na Smetanové ulici je zastavění průmyslové zóny na Jamské. Pak se zde 

      nemůže vsakovat napršená voda, která se pak žene až do ulice Smetanová. Zde se pak musí

      zvětšit kanalizační potrubí.

 

 

     Sami vidíte, co se našlo důvodů a záminek na opakování prací na Smetanové ulici.

Čím to asi může být?

Při tomto opakování se může stát, že nějací mágové nainstalovali do myslí lidí, kteří se zde vždy pohybovali opakují se průzor do budoucnosti.

     Je zajímavé, že ještě kdysi dávno za komunistů, stál Džordž, ještě jako kluk na konci Smetanové ulice u buldozeru. Nebo jak se říkalo mezi kluky pásáku. Buldozer stál  úplně na stejném místě, jako za nějakou tu desítku let tu stál zemní bagrovací stroj ze západu. Tehdy dávno u buldozeru stáli dva pánové a Jirka - budoucí Džordž zaslechl jejich slova: "To budou jednou mašiny. Ne jako ty naše komunistické krámy."

     Někdo by zase řekl: "To byla jen falešná vzpomínka." Ale kdo ví? Možná i toto byla pravda. A na Smetanové ulici také fungoval telepatický průzor do budoucnosti.

 

 

ČISTIČKA U VIADUKTU

     Možná magicky zajímavým místem je i čistička u viaduktu. I zde Džordž zaregistroval po létech opakující se stavební činnost. Jediné, co se dá k tomu říci je, že tu Džordž viděl kdysi tetu Jindru s její rodinou. Tehdy se tu něco ukazovalo jejímu synovi, který je nyní stavební inženýr. Tehdy byl ale v letech středoškoláka, či začínajícího vysokoškoláka. Třeba si jen něco obhlíželi. Ale kdo ví? Jméno tety Jindry mluví za vše. Je pak jasné, že se i zde dá tušit magické kouknutí do budoucnosti.

 

 

MOST - BRNĚNSKÁ VÝPADOVKA

     Opakující stavební činnost zaznamenal Džordž ještě na jednom místě. Bylo to v rozmezí od jeho jinošských let až po roky důchodce. Měl cestu vždy po mostu za Žďárem, na výpadovce na Brno. Ze Žďáru tu ústí ulice Brněnská. Most vede přes jednokolejnou železniční trať do Nového Města na Moravě. Při procházení tu byl vždy stejný pohled na opravovanou mostovku. Stejně tu někdy také prošel i Míra, který sledoval Džordže v časoprostoru. Jestli ale to byly jen běžné opravy a údržba mostu, nebo jestli se tu dělo i něco magického to Džordž neví.

     Procházkové cesty, které vedli dál za mostem do lesů, kam někdy Džordž zamířil, jsou rovněž s otazníkem. Křížily se tu energetické cesty a trasy. Pod  dráty elektrického vysokého napětí procházelo nižší napětí a pod ním Džordžova cesta. Džordž si říkal, jestli to není nějaká magická metafora, která naznačuje, jak je to s hypnotickými energiemi na jeho životní cestě a magickými kruhy. Může to hodně naznačit a prozradit, ale pro neznalého člověka je to jen španělská vesnice. V lesích dál se dokonce prováděla rekonstrukce možné Džordžovy budoucnosti. Zkoušel se zde Džordžův střet s tajnými službami. Z informací z budoucna bylo zřejmé, že bude někdy mužem určeným k likvidaci, (mukl). Tato rekonstrukce ale nedopadla. Zjistilo se, že by to skončilo smrtí. Řeklo se: "Tudy cesta nevede." Do časoprostoru se ale informace o smrti použila. A když máte u sebe mobil, aby vás zaměřili i v lese, je to o hubu. Proto jsou cesty tímto směrem i v této knize s otazníkem.

                                                                                                                                                58,5/8

 

 

 

 

     Pár slov o kapitole    MAGIE DŘEVOSTABY V NOVÉM VESELÍ

 

 

     I u této stavby došlo k technologickému telepatickému průzoru z minulosti do budoucna a to ještě než se začalo skutečně stavět. Průzor se objevil několikrát. Bylo to na časovou vzdálenost desítek let až let. Byla tu ale i jedna stavba poblíž a veškeré souvislosti a události vyšly písemně asi na 25 stránek. Proto je to už samostatná kapitola. Bude to ale i o tom, jaké věci a nebezpečí, i smrtelné, magie obnáší. Bude tu popsáno, jak se komunisté u nás pokoušeli po vzoru ruských bolševiků v zabíjení lidí. (Ty instrukce tu byly opravdu aplikované.)  Málem to potkalo i hrdinu kapitoly Jiřího S. Bude tu i o sexu v hypnóze a o traumatech s tím spojené. Jako by vám někdo písemně fackoval psychiku. Objevuje se tu i somnambulní stav mozku, v kterém u některých výjimečných lidí fungují jasnovidecké a telepatické schopnosti. V této souvislosti se zde, v této kapitole, přihodila interakce mozku s časoprostorem a čtení událostí z budoucna, zapsaných v časoprostorovém kontiniu a to pak ovlivňuje život hrdiny kapitoly a jeho okolí.

     Souvislostí s tímto prostorem v Novém Veselí je zkrátka asi na 25 stránek, které budou publikovány na internetu na SASPI ,(sdružení amatérských spisovatelů), pod pseudonymem autora. Stačí zadat vyhledat Džordž J.S.

 

     Dřevostavba ve Veselí je poslední ve výčtu staveb, kde fungoval technologický telepatický průzor do budoucna. Přitom toto budoucno  už nastalo. Je to takové ohlédnutí zpět. Někdo by řekl, že jsou to falešné vzpomínky autora. Ten se ale drží jen faktů ze svého vědomí. Proto je všechno tak, jak to je.

 

     Na závěr této kapitoly si zbývá odpovědět jako vždy na otázky: Byla to blamáž autora? Nebo to byl výplod chorobného mozku? A nebo je to realita?

 

             Kde je pravda?

 

---