Branné cvičení

Branné cvičení

V době dávno minulé jsme i jako prvňáčci ve škole dostali každý svou plynovou masku a nacvičovali úprk do sklepa školy jako únik před atomovým úderem. To se s námi táhlo celých devět let  základní školy,  později jsme tato branná cvičení absolvovali i na střední škole.      To je pro mne dodnes nezapomenutelný zážitek, kdy si škola vybrala na cvičení nedaleké rekreační středisko. Chudáci rekreanti                  u místního rybníka a kempu, ti když viděli několik tříd střední školy, jak prochází kolem jejich stanů a dek kolem rybníka v plynových maskách, hned se jich také dožadovali v obavě, že právě začala válka a že došlo k chemickému zamoření. Jak jsme jim záviděli, že tohle cvičení nemusí absolvovat  a mohou se povalovat u rybníka. Byl konec června, krásné teplé počasí, škola už nevěděla, jak studenty zaměstnat, tak vymysleli tohle branné cvičení.

Paradoxem je, že po letech ze školy jsme v této rekreační oblasti koupili chalupu a při každé návštěvě místního rybníka mi tato vzpomínka vždy vytane v paměti a úplně se vidím, jak sedmnáctileté slečny jdeme okolo rybníka v plynových maskách, tehdy módních teplácích a pláštěnkách. Na zápěstí a u kotníků jsme měly gumičkami upevněné igelitové pytlíky, aby na nás zamoření nemělo šanci proniknout.

No, pro toho, kdo nezažil nepředstavitelné. Kdo zažil, chápe.

Později v zaměstnání se situace opakovala, branné cvičení všech zaměstnanců firmy se každý rok opakovalo rozdáním plynových masek   a úprkem do sklepa firmy. Tam čekal bezvadný domovník, který všem nalil štamprli, abychom přežili a byla sranda. Vždy následovala ještě přednáška se zhodnocením, jak jsme cvičení zvládli. Pokud by šlo do tuhého, myslím, že by nikdo z nás stejně nepřežil.

Vedoucí cvičení si nechával od kolegyně přepisovat do strojopisu projev, který tam vždy po ukončení akce přednesl. Té se jednou povedl krásný překlep, kdy u slova atomový úder místo písmenka d napsala s. Přednášející se při čtení zastavil, očima vyhledal dotyčnou, dlouze se na ni zahleděl, chvíli mlčel a pak pokračoval ve čtení. Myslím, že všem došlo, co se stalo a potutelně se usmívali i přesto, že v té době bylo možno vyvodit z tohoto překlepu dalekosáhlé důsledky.

Dodnes, když slyším slovo atomový úder, doplním si to jiné písmenko a vzpomenu si s úsměvem na tato cvičení, a jsem moc ráda, že ta doba je už za námi a u rybníka si můžu lehnout na deku a nemusím tam blbnout v pláštěnce s plynovou maskou na obličeji.