pan optikum nálad

všem tulákům, jánošíkům, chudým

 

 

 

na poplivaný stín

odklepáváš popel z cigarety.

lastury černých kabátů

tabákový prach víří;

 sotva ti pohlédnou

 na ústní škrpál,

 do očních bulev.

 

přeješ jim čajové lístky

rozprostřené do zejícího rozpětí

formálního snu.                   

v kapsách jim tušíš

bělavý kloub palce v pěsti.

 

    všechen ten pojištěný režim a víra v něj

       dýchá, jak hejna spikleneckých jeptišek

           do hlubokých kapucí

                podměrečných ryb.

  

 

 

 

 

 

---