Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBych rád
Autor
MAJKL65
Dívám se, jak rozsvěcují město
jak do lamp míří elektřina a ze vzduchoprázden výbojek
rodí se ostrovy světla
jakoby někdo navlékal barevné korálky na neviditelnou nit
je mlha a lidé tam dole spěchají
jakoby naruby potažení kůží včerejšků
jen já jsem nad městem
tichem hovořím s Bohem
a vítr mne šlehá sněhem jako římští zbrojnoši Krista
je slyšet jak skřípe zemská osa
a osleplá okna starého domu po Němcích jsou zavřena jako oči mrtvého
tento kraj je celý po Němcích a po nás již nebude nic
zažívám blízkost nirvány
je to nepopsatelný pocit a tak o něm píšu
když cítím, jak v mém těle přesýpají se písky mého já
jako hodiny tohoto času
a zpovídám se ze svých hříchů
mlčením což je největší slovo
že jsem se bál a neodevzdal své obavy tobě Pane
že jsem miloval víc než Tebe
že jsem zabil rybu a střelil kočku do hlavy
že jsem osahával holku pod tvým ukřižovaným synem
že jsem se díval klíčovou dírkou a víc už vám neřeknu
že jsem nikdy nic neukradl, jen pár slov z cizích hovorů
že jsem jezdil na černo do školy, protože jsem propil peníze na jízdenku
že jsem při rvačce o hlavu většího kluka s ruským jménem Oleg kopl do koulí, ale pořádně až se rozbrečel
že jsem se rozešel s holkou tak, že jsem s jinou vyšel z kina a ona přitom před kinem čekala, že půjdeme na odpolední promítání Čelistí a pak jsme s tou novou spolu píchali hned na prvním rande
že jsem chytil ptáka a chtěl jsem jej ponechat v kleci jen pro sebe
že jsem zabil mouchu novinami s Husákem
a tak dál
protože ďábel si na nás na básníky prostě zasedl
a tak dívám se do mlhy
jako bych byl na pláži Omaha
a chtěl bych padnout
zasažen střelou do srdce horkou jako tvé tělo
být probodený bajonety tvých paží
a krvácet tak z ran jako když slunce prosvítá děrami v oblacích
aby to nebolelo a bylo to rychlé
a pak jít cárat tím městem tam
zastavit se vývěsek a u plakátů
koukat lidem do oken a očumovat všechny ty postavičky, lúzry, čúzy i somráky
i ty obyčejné normální lidi, z kterých jde největší strach
a závidět holubům na kostelních věžích
že ti jsou andělům nejblíže
bych jednou rád
1 názor
Adriana Bártová
29. 01. 2018je to splácané páté přes deváté, ale uvnitř je spousta krásných obrazů, pro které to nezatracuji, příiš dlouhé na báseň, ale nevím, jestli to tak má být, možná to nejsou ani volné verše, snad jen takové zamyšlení, ale obrazy dobré