Nemůžu

Nemůžu napsat Tvoje jméno,

i když se mi honí hlavou od stěny ke stěně.

Nemůžu snít,

když se mi někdo poryl ve snech, jako když voli táhnou vpřed.

Nemůžu být,

když všechno kolem v mrazu kvete,

ale já už (po letech) neudržím tvar.

Proč jsem zklamaná, když přišla úleva?

Proč nechci pít víno, když je konečně v polici?

Proč chci být sama, když se blízkost nabízí,

když k ní vybízí náhle tolik hlav a každý by si sáh?

Když slovník věty zamkne v uzavřený kýč,

když věda nás zalkne ne(do)rozuměním

a já neumím vypít Tvůj žal.

- Je mi to líto, nejspíš už je všechno pryč.