Zrzounek ze 135

https://www.youtube.com/watch?v=gj4ST5Dsmdc

 

...toto není fikce

Napíšu to sem, protože nikam jinam to prostě nejde...

Ráno na náměstí Winstona Churchilla vždycky nastoupí takovej zrzavej státní zástupce

Jak to vím, protože pak vystupujeme na stejný zastávce

 

...

já sedím na pravo nebo nalevo u dveří a on nastoupí, ne on nikdy nesedí, stojí u toho zábradlí, sundá si tu svou bílou čepičku,

v ruce má hnědou aktovku, je hubeňounký a takový roztřesený, kouká kolem sebe a tak..

 

a já ho škádlím, něčím mě přitahuje, no je to zrzínek, má plnovous, ale ne jak nějakej dřevorubec, je hezkej, má ty hnědý oči...

kurva!

 

No, a on se třeba na mě podívá a já se přitom na něj dívám a pak jako rychle uhnu očima do okna, jakože se dívám na ty baráky kolem a tak, jaj, a usmívám se, no jako chechtám, že mě přistihl, že ho pozoruju...

 

---

jo, někdy mi do výhledu vstoupí nějakej debil a zastíní mi výhled na něj, no dobrý

-

a teď někdy jsem jela a dívala jsem se dlouze jen na jeho střední část těla a tu aktovku jakoby nic, a přitom jsem cítila, že se na mě dívá a asi si říká, kam to koukám, protože do očí to nebylo...

--

no a pak když se naše oči setkají, tak já chvilku vydržím a dívám se na něj tak nějak osudově...

-

když dal ruku na tu tyč, jakože už vystupuje, no já hned v zástupu za ním, ... a nedávno jsem se ho dotkla a on se podíval jako doleva, nevim proč, no protože chtěl zjistit, kdo se ho to doktl, ale jen zlehka...

 

---

nevim, co mám dělat...teď když je už ráno vidět, ho pořádně nemůžu sledovat v odraze v okně, jsem z toho zoufalá..

On je takový koloušek, takový plachý a taky jsem ho přistihla, že se díval někam jinam a smál se... 

 

prostě nevim co s tím, ale až jednou přestanu jezdit tím směrem, asi ho naposledy oslovím a dám mu srdíčko do ruky na památku...

protože v hloubi srdce vím, že je to dobrý muž a je veselý a tak...

---

zítra se už asi zase těším, až nastoupí.........

---