Nejsou žíly, jako Žili

Lži a hádky,

ale bez lásky?

Nevím, co se ti honí hlavou

a kvůli tobě dávám všechno stranou.

Všechny plány jsi mi zničil,

s mými city zacvičil.

Vážně netuším, co po mě chceš.

bylo snad všechno co si řekl lež?

Nebo jen schováváš všechny své city,

Jsou snad hluboko v tvém srdci všity?

Vím, mám na tom taky své zásluhy,

pletla jsem hlavu, schovaná za slohy,

písmenek, odstavců a září monitorů,

ale na tomhle příběhu je více autorů.

Lhali jsme oba, schovaní v duchnách,

smáli se, milovali a žili si ve snách.

City ostatních byly nám fuk,

ale pak ses zachoval jak malý kluk.

Alergie tě prý zachvátila víc a více,

mě z toho zbledly jen líce.

Po čase jsi se však ozval znova,

měl jsi pro mě zas hezká slova.

Najednou chybím ti, nejen v posteli.

Co jsme si proboha oba dva mysleli?

Já nejsem tvá a ty nejsi můj,

přestaň mi říkat, zastav se, stůj!

Prostě ti vůbec nepatřím,

doufám, že už tě nikdy nespatřím.

To, ale nejde, mám tě pořád v lásce,

ani jeden nejsme žádný mravokárce.

I když mě tak stále moc ničíš,

doufám, že jednou tu svou masku zničíš.

Prostě budeš zas jednou ten fajn kluk,

a kolem nás utichne všechen ten hluk.

Nebudu si však kvůli tobě řezat žíly,

přesto si mě zranil, můj drahý Žili.

---