Zoufalství

V hlavě se honí, všechny ty zmatky,

proč nejen v myšlenkách vracíš se zpátky.

Proč úsměv tvůj pořád v hlavě mám,

proč nechci ať jsem sama a ty sám. 

Chci ať jsi na tom stejně a máš mě rád,

nebo snad nechci tě už víckrát znát.

Znovu cítit tvůj dotek na mé kůži,

to nenahradí mi jinčí muži.

Tvůj úsměv, tvůj hlas a hlavně tvé oči

když vzpomenu si hlava se mi točí.

A já nechci, vážně nechci ať je to znát,

tak prosím jak to mám všechno brát?

Všechny ty zprávy, všechny signály, 

a tvoje slečny, co se mi smály.

Tak dostat se hloubš do tvojí hlavy,

vědět, že nejsem jen zdroj zábavy.

Cítit znovu tvůj polibek na mém krku, 

a nad hlavou spojit mou s tvou ruku.

Znovu jet prsty po zádech tvých,

vymaň se už z mých snů zlých. 

Dívat se s tebou na hvězdné nebe,

a nechat se hladit, dotykem co zebe.

Neztratit srdce pro tebe jen,

a přát si, že to byl jen sen.

Skácet tu třešeň, pod kterou jsi mě políbil,

vím, nikdy si mi nic neslíbil. 

To co bylo jen naše navždy ztratit, 

a už se k tomu ani slovem nevrátit.

Ne, nebudu už kvůli tobě plakat,

i když oči tvé budou mě lákat.

Já budu dál krvácet na papír,

a hledat pro mé srdce a duši mír.

 

---