x povzdechnutí x

..mé druhé části, která je neviditelná, přesto ovlivňuje každý můj krok, přeju všechno nejlepší, jen aby mi dala pokoj

tolikrát jsem přemejšlela, kdybych tu nebyla a v tý kuchyńce nebyly jen lžičky a tupý nože.. tak nechte mě křičet, nevšímejte si mě ...

jen chytám jablko ze stromu do dlaní - zralé?

a tak počítám dny, počítám kroky, počítám pouliční lampy, průměrná doba k zahojení pošramocený duše je několik let, dokonce někdy i život celý a pak stejně dojdete k názoru, že váš dosavadní život stál za starou bačkoru a tak jí vyhodíte oknem...

píšu si deníček, teda vlastně ho píšu, jen když na to mam náladu a do listů vetkávám modrou barvu od propisky.. občas nějakou tu malůvku

ohlédnutí zpět mi zablokovalo záda, je to jako špatně nataený autíčko na klíček a jede spíš jen ze setrvačnosti... pamatuju si, jak jsme jako malé měly právě ta autíčka - červené a modré

a tak jsem ztracená v sobě - v zrcadlovém sále stále čekám na vlak, co měl tu jet a já se měla vzdalovat s ním.....

ach, má ....třesou se mi ruce

tančím na paloučku plným muchomůrek... nechci zachrańovat, jednou to stejně přijít musí!

tak věnuj mi kousek tvého ticha,....ty víš že bez kraválu ticho nepoznáš a pak se snažíš zacpávat si uši a doufáš.....