Kus nesmyslu

S: Klamost

B: Láska?

S: Slabost.

B: Krása?

S: Dychtivost.

B: Peníze?

B: Ale.. ale. Měl jsem..( hlas se ztrácí )

S: Co jsi měl, iluzi, sen? Špatně slyším tento den. Zopakuj to prosím ještě jednou, jestli se mé uši nemýlijou.

B: Co...( zmateně a drkotavě ) ..no, že jsem měl (nedořekne)

S: Měl jsi iluzi, sen, špatný sen.

B: Jak je to..sakra.. coo?

S: ( pokračuje, aniž by zaregistroval to, co řekl B ) Ne, drahý, myslíš si že teď v tomhle čase, ti budou na něco? Myslíš si, že si smrt koupíš. Já neustupuji, já jsem to, co nikdy nezničíš, jsem tvůj konec. Tvoje pomoc. Tvoje vysvobození. Tvůj kat. Tvůj kněz. Mě. Mě se vyzpovídej....( odmlčí se, jako by ho už omrzelo, že to stále opakuje už po miliónkráté. Tu formuli, je to jako kouzlo, klíč ) ....Já jsem tvůj poslední sen. Tvůj klam.

B: ( úplně zmateně ) Ale, už to snad... já snad .. do prdele.. co..to ..sen? Jakej sen?

S: (naštvaně) Vystřízliv, ó prostý chudáku, ty přebytečnej organisme.

B: ( ustrašeně nevěřícně ) Vypadni, co chceš, seš jen sen, ty obludo, sen, rozumíš? Nebo ti nakopu, ty slizká bestie a to po....

S: ( začne se šíleně smát ) Chachá..ty, který jsi své žití věnoval kanálům, smradu a neustálého žebrání. Ty! Chachá...ty my budeš vyhrožovat! Cha.. ještě ti nic nedošlo, ale neboj se ono dojde. My se ještě shledáme, a to si buď jist ó člověče, mohl bych ti...(zamyslí se ) ...ne, tvůj čas přijde, stejně jako můj. Já jsem sama trpělivost. Já počkám, takže ....zatím.

B: Už táhni ty parchante, ty výplode, chybo, běž už!

S: ( ukloní se, usměje se a pomalu se ztrácí , až nakonec zmizí )

B: Nějakej pošuk mě tady bude buzerovat ....kde mám tu flašku? ( mrmlá si ožrale pro sebe )