(Ne)vinná

Mám v jedné ruce mokačíno
a právě mi přišla esemeska.
A v druhé ruce perníček,
ó bože, můj život smrdí jako mrtvá treska.
Co skrývá tahle malá zpráva,
co přišlo tak náhle na můj přístroj?
Že mě zase strašíš ty,
no to by to se mnou kříslo!

Na zasněžené sídliště měsíc vrhá stín
a já vím,
že se tě jen tak nezbavím.
Jsi jako patentka
patentka
patentka
patentka
omylem secvaklá v kapse.

Sůl si do ran tak rád sypeš,
prý láska, písmenka němě hlásí
a vehementně páchnou.
Kéž ti někdo minimaxem hubu zhasí!
Prý srdce jsem ti polámala,
jako desítky dalších slečen,
když se to hodí, miluješ,
ale jen chvíli, když jsi slečnou svlečen.

Na zasněžené sídliště...

Jsem bezpáteřní, cynická,
trochu krutá, někdy zlá,
prý i mrcha, možná svině
a chlapy tahám do pekla.
Bezcitná a povrchní,
přelétavá, nikdy stálá,
kdysi tvoje osudová...
A tak dále.

Na zasněžené sídliště měsíc vrhá stín
a já vím,
že se tě jen tak nezbavím.
Jsi jako patentka,
patentka omylem secvaklá v kapse
a tu bez nože těžko rozdělím.