Světlem

Nebe tak modré je, že chci jen snít 
a zavřít oči teď na raz dva tři 
vteřinu noc míti s malíři pít 
zazvonit na zvonky cizích dveří.

Za chrámy bez zvonů ulétlých do Říma
za šaty přibité za poutka k věšákům
za pohled šeptaný očima jejíma
jakým se díváme dolů ke psům.

A to nebe zašumí v korunách alejí
stačí jen nastoupit na první loď 
tak je dnes hluboké moře nad trolejí
že k břehu druhému čeká mne pouť.

Tam písčin bělavých ňader a stín   
rackové na vlnách víček se pnou  
a kde je úžina boků a klín    
sám sebe nalézám světlem a tmou.