Kuchyňské rozhovory - Prezentace

Prezentace

(31.3.2018, sobota odpoledne)

(účastníci debaty – Ing.Martinovský, MUDr.Benda, Josef Martinovský, t.č.v kvintě, František Martinovský, t.č. v kvartě. Rozhovor se odehrává v jídelně. Na stole váza se zlatým deštěm a mísa s kraslicemi. Dále jsou na stole talíře od oběda, prázdná karafa na vodu a několik nepoužitých příborů).

Ing. Martinovský stojí u televize a připojuje notebook:"Tak, dneska vám chci konečně ukázat naši cestu po USA, jak tam v létě pojedeme. Udělal jsem takový návrh, kudy jet, aby to nebylo dlouhé, ale zase jsem se snažil, aby jsme toho viděli co nejvíc." Připojí notebook k televizi.

MUDr.Benda se napije kafe:“Proč nejedete do Liberce. Vůbec tam nejezdíte.“

Ing. Martinovský:“Tam jezdíme každé léto a na Ještědu jsme byli asi desetkrát. Chce to změnu pane doktore.“

František Martinovský vzhlédne od svého mobilu:“Tak už to pust´, ne?!“

Ing. Martinovský:“Přestaň s tím hučením. Vidíš, že už to mám připojené. Ještě tady do druhé záložky dám Google Maps, abychom si mohli ukázat, jak to tam třeba vypadá.“

MUDr.Benda:"Jedete do San Franciska? To byste měli jet do San Franciska.“

Ing. Martinovský:“Ne, tam nejedeme, ale počkejte. Já vám tu cestu ukážu. Nepředbíhejme.“

Mgr. Martinovská:“Co budu dělat s Aňou v San Francisku.“

MUDr.Benda:“Alcatraz.“

Ing. Martinovský:“No.“

František Martinovský vzlédne od mobilu:“Ježišmarjá.“

Ing. Martinovský:“Když mě budete pořád přerušovat, tak se nikam nedostaneme.“

Josef Martinovský:“No tak ukaž.“

Ing. Martinovský začne popisovat cestu od příletu a dojde na první národní park Joshua Tree. Ukáže přítomným fotografie z Google Maps.

MUDr.Benda spí u stolu.

František Martinovský:“To je dobrý, tam chci. Tamhle vylezu na támhletu skálu.“

Ing. Martinovský:“No, uvidíme.“

Josef Martinovský:“A dál? Jedem.“

Ing. Martinovský:“Jo, už jedu dál. A ukazuje na obrazovce televizoru další cestu.“

MUDr.Benda se probere:“Jedete do Yellowstonu?“

Ing. Martinovský:“Ne, ten je daleko.“

MUDr. Benda se napije kafe:“Tam byste měli jet. Do Yellowstonu. Ten je nejkrásnější. To tam jinak nemusíte vůbec jezdit.“

Ing. Martinovský rozladěně:“Buď uvidíme Yellowston a pak už skoro nic a nebo víc parků a ne Yellowston. To se nedá stihnout. Musíme se rozhodnout. Máme na celou cestu dvacet dní.“

MUDr. Benda:“Dvacet dní? To je málo. Nejmíň měsíc!

Ing. Martinovský:“Už jsem vám říkal, že jsem rád, že jsem dostal tři týdny dovolené.“

MUDr.Benda:“To je na nic. To tam ani nejezděte.“

Ing. Martinovský zvýšeným hlasem:“Dejte pokoj, hergot. Letenky máme. Už je to rozhodnuté.“

František Martinovský usnul.

Josef Martinovský:“Tak honéém.“

Ing. Martinovský:“Děda má pořád nějaké irelevantní poznámky. Ptejte se k věci pane doktore. K věci!“ Pak pokračuje s výkladem.

František Martinovský se probere:“To nám takhle všechno neukazuj. Pak se tam nebudeme těšit.“

Ing. Martinovský s rozpaky:“No dobře. Ale já chci, abyste viděli, jak to tam asi vypadá a jestli tam, jak jsem to naplánoval, jestli tam pojedeme.“ Pokračuje dál ve výkladu. Od začátku prezentace uběhlo asi pětačtyřicet minut a je přibližně v půlce.

František Martinovský opět usnul.

Josef Martinovský:“Tak honéém.“

MUDr. Benda a syn František spí. Ostatní sledují výklad.

Ing. Martinovský prohlásí po další půl hodině:“Tak, takhle nějak jsem to naplánoval, ale budu to muset ještě upravit. Jsou tam, podle mě, moc dlouhé přejezdy.“

Mgr. Martinovská:“Ty přejezdy a vzdálenosti tam jsou někde vidět?“

Ing. Martinovský potěšen věcnou otázkou s nadšením odpovídá, že ano a ukazuje na televizi, kde jsou příslušné údaje.

František Martinovský se probere a zvedne se z gauče:“To byla hrozná prezentace. Z takové bych dostal pětku.“ Odchází z jídelny.

Ing. Martinovský se usmívá a stojí u televize s notebookem.

Josef Martinovský:“No, tak dobrý.“ Odchází z jídelny.

MUDr.Benda se probere:“Do Albánie byste měli zajet. Tam je krásně.“

---