Když šafrán dá nicotě barvu...

 

Desatero nemusí být zdaleka pouze přikázání. Desáté pokračování toulek po svém nitru představila začátkem roku 2018 Hana Karolina Kobulejová – tentokrát pod názvem Novověk kolem šafránů.

 V téměř padesáti krátkých básních psaných volným veršem – jak už jsme u této autorky zvyklí – opět zachycuje své touhy, naděje, zklamání, očekávání, pocity.

 Její putování v sobě samé zjevně stále není u konce – ale také nelze říci, že by setrvávala na jednom místě.

 Motivem Novověku kolem šafránů – jak již napovídá prolog – je cosi skryté, v pozadí, co se promítá do toho, co vnímáme smysly (v prologu se pojednává o „modrosti“ vzduchu).

Šafrán jistě nebyl autorkou vybrán náhodou – podobně, jako před ním tamaryšek, magnolie, lekníny, jasmín, lilie, orchidej, růže, levandule a mandloň.

Šafrán dodnes symbolizuje cosi velmi vzácného. Je to vlastně droga, která se odpradávna používala k urychlení porodu (v přeneseném smyslu v této sbírce můžeme porod vnímat jako změnu, zrod čehosi nového, nějaké nové etapy – „novověku“). Kdysi se šafránem obarvený oděv považoval za symbol moci a bohatství.

Jak tedy dešifrovat Novověk kolem šafránů? Chápeme-li šafrán jako znak něčeho vzácného, musíme se ptát, co pokládá za vzácné sama autorka? Osobně se domnívám, že cit. Cit, který již v desátém pokračování svých básní hledá. Vztah, který by ji naplnil. Cíl cesty, který se jí tu a tam schová v mlze, aby zase nabyl ucelenější představy. Autorka hodlá vstoupit do nové éry svého života, éry, kde se to vzácné bude vyskytovat – a její život s tím bude pevně spjat.

 Znovu v její sbírce odhalíme několik rovin motivů: 1) Vesmírné (Zodiak blízkosti, Signály z družice, Galaxie, Dvojhvězdy). 2) Pocitové (Tajný instinkt harmoničnosti, Spektrum hebkosti, Obrysy hýčkání, Vějíře svěžesti, Menhiry choulostivosti, Gongy rozněžnění, Fenomén zachvění). 3) Přírodní motivy (Orosení, Potok plný plachetnic, Prales, Eseje mistralu, Defilé padajících vloček, Odtajnění vln).

 Našli bychom i další.

 Symbol sbírky se potom objevuje v básni: Belvedér z šafránů.

 Autorka nabádá k zastavení a vnímání toho, co normálně přecházíme, nevěnujeme tomu pozornost. Příkladem mohou být „Paleolitické malby v Lascaux“:

 

„Dotek

pointa všeho

co je kolem nás

dalších slov netřeba

stačí jen

rozhlédnout se

jistě je spatříte“

     

V básni „Belvedér z šafránů“ zaznívá autorčina zpověď. Uvnitř se skrývá touha, která čeká na své objevení. Bytost v bytosti, tvář bez obličeje, duše, která dodává barvu očím, jako záře obarvuje vzduch:

 

„Mám kůži bez doteků

a duši plnou doteků

jak záhadně žije

jedna bytost

uvnitř platoniky

a ještě záhadněji prožívá“

 

 Celou knížkou, jejími řádky i mezerami, se táhne autorčino volání. Stránkami se nese ozvěna – a čtenáři neunikne, jak moc by si H. K. Kobulejová přála cosi nalézt. Cosi, co bude pro ni znamenat novou epochu a bude mít cenu šafránu – tedy značnou (viz následující báseň, nazvaná „Hrst bílých obsidiánů“).

 

„Proč se říká

že se blýská na lepší časy

když každý úder blesku

je plný nevyužitých záblesků

stačí jen natáhnout ruku

z každého si vzít kousek

a vnímat oblohu rozzářenou

neomezeným spektrem jasu

náhle i černá zbělá na čtvrt sekundy

proč ji neprodloužit?“

 

 

Knížka má 64 stran a znovu zde nechybí ani autorčiny specifické symbolické kresby.

 

(Novověk kolem šafránů, H. K. Kobulejová, Plot, 2018, ISBN-978-80-7428-320-8, s. 64)

---