Kdy nám rodiče ničí zivot

Máme právo na názor, svobodu, pravdu a spravedlnost, ale bez zodpovědnosti jsme ztraceni, a tím i naše hodnoty.

„Já už se změnit nemůžu, ty ale ano.'' Povím vám příběh o jednom malém chlapci. Jeho rodiče celý život plýtvali zdroji a utráceli zbytečně peníze. Pak přišla krize a museli se uskromnit. No, uskromnit... To se snadno řekne. Byli už tak naučení a nechtěli si od svých standardů pomoci. Snažili se tedy uskromnit svého syna. Chlapec nevypomáhal v zahradě jenom svým rodičům, ale i sousedům, jelikož ho to činilo šťastnějším a jeho kapesné za moc nestálo. A přesto, bohužel, rodiče učinili onen razantní krok. Pokud si chtěl ze svých peněz něco koupit, tak jim musel evidovat každou platbu. Pokud domů nepřinesl podepsanou a orazítkovanou účtenku, tak bylo zle... Když podle nich utrácel moc, otec ho strčil do komína. Burešek se začal bát. Než by si výmyšlel nějaké výmluvy, raději přestal navštěvovat veškeré obchody. Časem ztratil všechny zájmy. Nechtěl si hrát, přestal číst své oblíbené časopisy a knížky, odmítal své přátele. Život pro něj ztratil cenu. Začal mít pocit, že si nezaslouží důvěru. Pak ztratil schopnost důvěřovat druhým. To mu zůstalo až do dospělosti. Měl nutkání někoho neustále prověřovat, ale hlavně nedůvěřovat. Jaké z toho plyne ponaučení? Dobří rodiče by si neměli vlastní nedostatky kompenzovat na svém potomstvu, měli by je sami začít řešit a být pro děti tím správným vzorem.

---