Opět

Holubích pírek pár sesbírám na zemi 
je s doteky věnuji na paže tvé
že s tebou vznáším se, jak chmýří zdá se mi  
jako bych bez těla byl jenom sen.

V slabinách věčnosti ostruha polibků
hroty rtů zatíná do boků tvých 
a obraz o ránu láme se do střípků
se mnou jsi kreslila v nejednom z nich.

A zatímco stojíme - vrůstáme do sebe
větvemi hladíš mne po větvích mých
kořeny propadlé pod zemí do nebe   
bez kůry bez dřeva myšlenek zlých. 

Okolo bělá se peříček bodláků
jakoby andělů odkvetl svět 
a čtem si odpověď z dlaní jak z pijáků
opět se poprvé políbit smět.