O skutečném významu slov 5

Cecílie Matějková byla pokladní tohoto cirkusu. Cirkus zrovna tábořil na pražském Senovážném náměstí, když Cecílie porodila v maringotce dcerušku. Z okna maringotky měla nezastřený pohled na Jindřišskou věž, proto nikoho, porodní bábu nevyjímaje, nepřekvapilo, když dala dceři jméno Jindřiška. Děvče získalo příjmení po matce, neboť bylo v pravém slova smyslu - z otcovy strany - dítětem  cirkusu. Když měla holka tolik tatínků, měla příležitost seznámit se se všemi cirkusovými profesemi. Otáčet a ohýbat se musela již od své puberty, aby matce pomáhala utáhnout domácnost. V cirkusu byla ovšem nejraději mezi akrobaty, kteří brzo zpozorovali pružnost jejího těla, z čehož  bylo zřetelné, že z akrobatické žíněnky pocházejí její genetické vlohy. Jindřišce se zkráceně říkalo Ina nebo Inka.

Mladé pružné akrobatky si brzo povšiml i ukrajinský cirkusový principál, který jí vymyslel umělecké jméno Inna Matveyko. Současně povolal svého přítele, známého trenéra a impresária dr. Eugena Posteláře. Postelář dřel na cirkusové žíněnce mladou artisku dennodenně a z tělocvičny se ozývalo volání, když dívka dělala provaz na kladině: "Pruž, Inna!" "Pruž, Inka!" Zdálo se, že se před postpubertální slečnou otevírá slibná kariéra, leč těhotenství v 17 létech, o kterém by se dalo říci "mater certa - pater incertus",utlo nadobro její kariéru. 

Dr. Eugen Postelář dostal padáka a přemýšlel kam se vrtnout dál. Již se mu nechtěla spát na píchajících a nepohodlných slamnících v cirkusových maringotkách. Snil o posteli  vystlané něčím podobným jako je žíněnka vyrobená z kůže a koňských žíních. Leč v reálném životě takřka nepředstavitelná záležitost. Za jedné bezesné noc, kdy se rotoval z boku na bok na proleželém a páchnoucím slamníku a hlavou se mu míhaly pokyny jeho bývalé svěřenkyni: "Pruž Inna!", dostal nápad založit firmu na výrobu postelí s pružinovým slamníkem. 

V anglosaském světě marketoval pod jménem Dr. Bedmaker a v německy mluvících zemích používal značku Dr. Bettemacher. Postelář striktně odmítal používal pro svůj vynález název "pružinová matrace", neboť slovo matrace mělo v jeho mysli hanzlivou českou konotaci pro francouzské označení konkubíny - metresse. Postelář jednoznačně prosazoval název "pružinový štrůzok" nebo "pružinkový štrůzok", což mělo mezi českými buditeli, sdruženými kolem Josefa Jungmanna, své zastánce. Jak je nám všem dobře známo, jeho označení se neujalo.