O skutečném významu slov 9

Kněžna Želmíra Hohenlohenová povila své první dítě již v v 17 létech. Otcem dítěte byl  její pokrevní bratranec z otcovy strany. Novorozený chlapec byl statný s velkou hlavou a měl se čile k světu. Měl zdravě snědou pokožku a husté vlasy a tak byl pokřtěn Bruno. Želmíra žila odděleně od otce svého syna. Brunou vyrůstal v severoitalském klášteře, kam jeho manželka vstoupila, aby činila pokání. Ač chlapec tělesně  sílil a ve třinácti létech již z něho byl urostlý metrákový chlap, tak jeho hlava, byť extrémně velká, si žila svým oligofrenním životem.

Pohlavní pud se v chlapci též ozýval mimořádně silně a projevoval se obtěžování jeptišek a kajícných pannen.

Bylo zřejmé, že chlapec  musí z kláštera pryč. Chlapcův děd z otcovy strany zakoupil rozestavěný palác v obci Merino v domnění, že mladý muž bude chovat ovce, coby pasáček. Želmíra s Brunem se do domu přestěhovali. Z rozsáhlého přízemí vedly do prvního patra rozložité schody, ne zcela ještě dokončené. Chybělo jim zábradlí, které na objednávku vytvářel místní umělecký kovář.

Ten den, kdy zábradlí dopravili do vily a před uchycením volně položili na kamennou zídku, Bruno jako obvykle byl ve svých komnatách a sledoval kreslené filmy z produkce amerických studií. To bývala jediná chvíle, kdy matka měla od syna trochu klidu. Chlapec čas od času odběhl od televizoru a informoval matku o ději filmu.

V ten osudný, kdy několikametrákové železné zábradlí sedělo nepřipevněno na kameninové zídce, vyběhl vzrušený Bruno sjedující kreslený film Kniha džunglí a vyděšením hlasem řval: "Balú strádá! Mami, Balú strádá! Medvěd Balú strádá!" a poté upadl v usedavý pláč a v záchvatu neštěstí objal železné zábradlí.

Chlapec padal ze schodů a objímal železnou konstrukci. Přihlížející italský kovář neměl ani ponětí, co chlapech vykřikoval, pouze mu v uších zůstalo slovo "balustrada", které posléze začal využívat pro pojmenování svých výrobků.