...

Máš barevný byt, pečeš mi vepřové maso v remosce. Stárneš. Máš kruhy pod očima, dobíráš antibiotika na suchý kašel, který je obtěžující. Kdykoli se mě na něco zeptáš, sám si předem odpovíš. Je to ubíjející.

Jdeme na procházku. V dálce sleduju vzducholoď a snažím se nadechnout. Myslím na tebe a na pana J, který mě v pondělí trpělivě vyslechne.

Chtěla bych umět nemít tě tolik ráda, protože láska k tobě mě nebetyčně vyčerpává. Jsi jako vysavač - pohltíš všechen prach, který v člověku zbývá. Jsi jako odšťavňovač - odšťavňuješ mě i s dužinou.

Dojidám vepřové maso a musím si dávat pozor na to co a kdy říkám. Jakoby volba slov utvářela tenhle křehký paravztah, založený na vzájemných antipatiích. V nepředvídatelných chvílích mě bereš kolem ramen, aniž by sis uvědomil, jak je mi to nepříjemné. Tři hodiny a dost. Utíkám zpátky k poezii, těším se domů, na tvé ruce a voňavé objetí.