Květen

Jestli myslíš Dannyho, jsi na omylu. To byla milá připomínka, že ještě žiju. Nic jsem nezesměšňoval. Známe se dlouho. Tolik k tvému vnímání situace.

Mrzí mě, jestli někdo takhle reagoval na tvůj text inspirovaný bolestnou osobní zkušeností. Není to omluvitelné ani jako odveta za podobné reakce pod vlastními texty. Ale většina „záměrně agresivně“ kritizovaných jsou amatéři, pro které je Písmák vrba a psaní psychoterapie, kterou se možná vyrovnávají se stejně bolestnými zkušenostmi. A hlavně: sami nikoho nenapadají.

To co popisuješ – princip rovnosti v jednom a nerovnosti v onom, je, ano, zcela pravdivý zákon džungle. Slabší jedince je možné buď motivovat anebo demotivovat. Kdo nemá, bude mu vzato i to, co má.

Včera jsi „záměrně agresivně“ parodoval posměšnou rýmovánkou miniaturu jednoho písmáka, který není ani pyšný ani sebestředný ani to ostatní. Přitom ty rýmy tam fakt nebyly primární.

Tvá devatenáctiletá empirická zkušenost mi připomíná „čtyřicetiletou praxi“ někoho docela jiného, s kým tě (probůh!) opravdu nemám v úmyslu srovnávat. Já se možná hemžím stejně nepodloženými domněnkami, ale pouze v nutné obraně, nikoli v útoku.

Ten zákon džungle je tak neprůstřelný. Omluví se čímkoli. Veškeré argumenty selhávají. Platí všude. Počínaje dětským kolektivem. Nejvíc se rozmáhá v anonymním prostoru, např. internetu. To pak rychle padají mýty o vývoji společnosti k humanismu. Omyl. Všechno je to jenom nejnutnější konsenzus. Do chvíle, než přijde někdo, kdo je opravdu dobrý, opravdu na výši – a předvede úplně jiný model chování. Nechová se predátorsky, nepotřebuje to. Viz třeba takový Print. Někteří si nedejbože dokonce všimnou, že i takhle to jde.

Ale chápu. Kdyby ten zákon džungle neplatil, umřeli bychom nudou. Sorry za tuto antitezi, nebo chceš-li, za toto slabošské fňukání. A díky za upřímnost.

Dodola: jak nemusím Safiána, ty jsi taky domněnka. Nepodloženými koncepty "holí na psa" se jenom hemžíš. A třeba moje zkušenost je empiricky podložená devatenáctiletou praxí (nejen) zde. Abychom si rozuměli, to není vyvyšování - lidsky jsme si všichni rovni - to je prosté konstatování faktu oné zkušenosti. Ta samozřejmě nerovnost mezi námi vytváří... a v tomto smyslu si rovni nejsme, nemůžeme být. Jestli mne to činí lepším, je věc diskuze, nicméně zcela neoddiskutovatelně mne činí jiným. Agresivní (ve tvém úhlu vnímání, neb dle mého jsem při svých upozorněních velmi mírný až přátelský vzhledem k tomu, co tu někteří páchají) jsem záměrně, jenže z konstruktivních důvodů, které tobě bez oné zkušenosti bude těžko pochopit (čímž nežádám souhlas). A rozumím, že je mnohem jednodušší si to nějak prostě onálepkovat.

Každopádně by při takovém rozumování bylo dobré uvědomit si, že všechny ty na první pohled pevné pravdy jsou pouze otázkou perspektiv. Jiný vyhraněný pohled: Autoři jsou povětšinou pyšní, soběstřední sobci, povyšující své právo "tvořit", svobodně se vyjadřovat, resp. prznit jazyk, t.j. své vlastní ego, nad obyčejnou slušnost a ohleduplnost k ostatním a nakonec i k onomu objektu svých snah, k mateřské řeči samotné. Respekt, pokoru i soudnost neprojevují, ovšem důsledně ji žádají. To je takový ten oblíbený moderní model, který zapomíná, že s každým právem souvisí i zodpovědnost, nutnost nést následky svých činů. Já třeba dokážu přijmout, že mi někdo pod texty, kde vyjadřuji niternou, hlubokou bolest a výčitky nad neočekávanou ztrátou života bývalé partnerky, která si jej sama vzala poté, co jsem ji opustil nejen já, ale z jejího pohledu i všichni zbývající blízcí, napíše "dobře, že chcípla" a podobné roztomilosti. Ani slovo neřeknu... alespoň ne proti právu vyslovit se. Protože, když jdeš s kůží na trh, nesmíš se divit, že ti pod ni někdo zajede, že tam je živé maso, pulzuje krev, a že to bolí. Že jakkoli mohou být věci autentické, pro čtenáře je to a priori odosobněná fikce. A pokud není, volba, vstoupit s tím do veřejného prostoru byla jen a jen má. V tomto mém osobním rozměru a kontextu mi dotčenost některých postižených poznámkami více či méně opravdu jen směrem k textu přijde až nechutně úsměvná a trapná.

No tak díky. Do této roviny jsem se dostat nechtěl.

Jenže ta 99,9% zkušenost je nepodložená, čili domněnka. A z nepodložených domněnek se nebezpečně snadno stane pohodlná „hůl na psa“. A oblíbený mýtus, že úspěšní lidé mají právo se povyšovat nad druhými, přežívá snad z dob feudalismu.

Nechci se pouštět do nějakých akademických diskusí, ale existuje kniha Umění úspěšné komunikace, kterou napsali manažeři Andreas Basu a Liane Faust. Mluví se v ní o tzv. neagresivní komunikaci. Po přečtení člověk zjistí, že naše komunikace je z 99% agresivní. Jsme tak nastavení snad evolučně a vůbec si to neuvědomujeme.

Zkušenost mi říká, že se tak v 99,9% nic učit nechtějí. ˇže ty básničky jsou jen záminkou ke klábosení.

Saf.: třeba proto, že Písmák je i učební pole, jak ne/má vypadat dílo či kritika. Tak ať se příchozí učí.

Dodolo, je otázka, proč to ti autoři vůbec dělají, když to nechtějí dělat pořádně.

Je to neumělé, křečovité, slabé.

Musaši, tak to díky za pochopení :-)   a rozhřešení...

Tak jo, Libore, vynasnažím se nenormalizovat :-)

Dodolo,

od plnotučných archaismů je vždy k jejich parodování jenom krůček. Ale já ti rozumím. Taky mi dnes tak nějak chybí " hudba slov " a to zvláště ted´, kdy už píšu jen haiku.

Saf.: K oprávněnosti kritiky tohoto sonetu, nebo chceš-li "sonetu", jsem se už vyjádřila, proto mě tvá otázka překvapuje.

Mluvím obecně o kritikách, např. v dílně, autorů, kteří nemají ambice ani snahu napsat text na takovém levlu, aby "kritika" byla adekvátní záměru autora. Natož aby se pokoušeli o vázaný verš. Nemluvě o kritikách "ad hominem" nebo "věštění" autorovy budoucnosti a vytváření podobných slaměných panáků. Únava ani naštvanost takové komentáře neopravňuje a nejsou hodny autora, který patří k těm lepším, ne-li špičkám Písmáku. Opět - platí to obecně.

Dodolo, co to obrátit. Nemůže být třeba čtenář unavený nebo naštvaný, že musí číst pořád kolem dokola ve veřejném prostoru diletantské texty? Nemůže třeba takového autora považovat za sprosťáka už jen proto, že něco takového zveřejnil? Představ si, že by ti v hospodě nabídli podobně kvalitní jídlo. Kuchař by si o stížnostech pomyslel jistě ledacos, ale že by mohli být motivovány závistí k jeho kuchařskému umění by ho určitě ani nenapadlo.

Překvapilo mě, že se ptáš, kolik gramatických rýmů báseň unese. Podívej se do Erbena. Ve svatebních košilích je jich tolik (možná dvě desítky), že to už nemůže být náhoda. A Erben rýmovat umí. Vím, že to nemáš ze své hlavy a že to, co je na internetu je svaté, i kdyby to byla blbost jak noha. Gramatický rým je stejně dobrý jako každý jiný.Jen nesmí být promitivní. Ale to platí i pro štěpný rým.

Miroslawek: Klokotání opraveno, díky za upozornění, ale i za tuto filipiku, která na rozdíl od většiny (neříkám všech) tvých komentářů je i pro naprostého amatéra poučná a nepostrádá přece jen jistou kultivovanost, tedy v rámci filipiky alespoň. Sice tato kritika směřuje na mnohem vyšší level, než na kterém jsem, ale v případě sonetu je to oprávněné. Ne už v případě jiných děl, která zde "kritizuješ" způsobem, který mě zpočátku přivedl na myšlenku, že toto může napsat jen závistivec, který sám nic neumí, tak alespoň shazuje druhé. Po přečtení tvých děl jsem zjistila, že tomu tak není, což bylo pro mě značným překvapením a dodnes je záhadou.

Tak abych ten obrázek v komentářích zase trochu narovnal - není to příliš zdařilá báseň, neřku-li sonet.

Rytmicky jsou verše rozkolísané, rozhárané, v přímém rozporu ke zvolenému jazyku, který by rád příznakově doprovázel formální vytříbenost. Nedoprovází. A není ani nápaditý, tudíž působí vycpávkovitě, pilinovitě, neživotně. Vše je taková kašírovaná nápodoba někde slyšeného, potácivá ozvěna ve tmách. Je necitelně nepřesná, plete si kolotání s klokotáním. Je odvozená, třeba celá strofa divoké proudy života / do veletoků spojují / nesmělé potůčky zrání je mnohovrstevná esence učebnicových klišé. Nebo obraz v žíni křižují je takový nechtěný polosmysl, zřejmě se mají křižovat lidé v žíněném rouchu, ale i když se dovtípíme, nevíme, třeba jsou žízniví a jen nám vypadlo z. Vzhledem k povaze textu si nemůžeme být ničím jisti. Ano, podstatou básně je fantazie a tajemství, avšak nikdy náhoda, nahodilost či prostá zvůle. Zkrátka tohle je taková neumělá hra, u níž víc než ono umění chybí poctivost a přirozená svojskost.

Závěrem své malé filipiky proti mizomúzům bych ještě zdejším ctitelům sonetů připomenul, že se nejedná o čtrnáctiveršový útvar. To na sonet nestačí. Podstatou je naplnění jeho tří částí = teze/antiteze/syntéza (tradičně 4/4/3+3, ovšem nikoli nutně) . Vyústění ve verši posledním je spíš nelogickým sebepopřením předtím rozvíjených tvrzení než jejich vypořádáním.

Zavřete oči odcházím :)))

Mamná se mi líbí (přemýšlel jsem i o případné náhradě - je zase jaro, drama a nepřijde mi to lepší)

Taky jsem se zastavil u rýmu zrání x do strání.

Jako celek se mi líbí. Ahoj Y.

 

 

Díky, Evži:)

Kočkodane, moje taky :-)

/T

Moje láska přenáramná zahořela k slůvku mamná. :-)

Musaši, díky za odborný komentář, odstup fakt nemám, měla jsem ještě verzi:

naděje - třebas kradmá

nikdy prý neumírá

zas pouta máje zrádná

hrozí nezdolným vírám

ale to už by byla blbůstka, to se mi fakt nehodilo, takže radši nechávám tak :-(

Jo, Diano, díky, jen kdyby to léto vždycky tak rychle neodeznělo:(

Karle, díky, vystihl jsi náladu máje líp, než já, byť bez rýmů :-)

Atkij, díky, myslíš, že čtyři gramatické verše jsou už moc?

Dávám típek za sonetek , ale přecejen bych měl jisté výhrady. Z dílka tak nějak není zřejmé , jestli archaiký styl bereš zcela vážně ,nebo si ze starobylé formy děláš trochu legraci. Třeba verš "zas jara vůně mamná" by byl jakožto knižní klišé za hranou už koncem 19.století. Myslím ,že pokud chce člověk dnes psát jako archaik, musí být z jeho formy přecejen patrný jakýsi nadhled.

Sonet také obdivuji. "Naděje, byť klamná" nás mnohdy převede přes nejhorší propasti ... Báseň k zamyšlení ***

Květen-Máj, trochu jinak. Vzedmutí přírodních sil s cyklickou lidskou nadějí. Druhá sloka pěkně zvučí a v následné  poslední řádek umně mírní dramatičnost. Květen s turbinou Tvé energie.

Sonet, sleduju tuhle disciplinu s obdivem. Obsahove trochu svazane nejen rymem. ... gramaticke rymy... V konci do strani ... prizvuk prejima predlozka, to me v metru trklo. Vsak to jsou detaily jako muj studijni material. Navic mi docvaklo:)) Presto tip.