Koupaliště

Koupaliště

Loňské léto přálo počasí, často jsme jezdili na koupaliště do nedalekého městečka, kde mají poc pěkné, malé koupaliště. Bývá tam málo lidí, klid a pohoda. Nevyřvávají tu  tlampače hudbu, v místním stánku mají  vždy něco dobrého za přijatelné ceny.

Jeli jsme tam i s vnukem Honzíkem. Měli jsme trochu obavu, jestli ho uhlídáme, je to takový neposeda. Říkali jsme si - koupalistě je celé oplocené, je krásně přehledné, to zvládneme, plavat prý umí.

Stále byl pod dozorem někoho z nás. Když jsme se přesvědčili, že opravdu  umí plavat, dostal ponaučení, kam může a kam ne a odešli jsme si sednou na deku, odkud ale na bazén nebylo vidět. Po chvíli nám to nedalo, nechat jej samotného a šli jsme k bazénu. Protože jsme přijeli před polednem, byli jsme na koupališti jen s několika málo návštěníky, kteří byli právě na dekách a v bazénu nikdo nebyl. Bohužel, ani náš vnuk Honzík. Nebyl vidět ani po celém koupališti. Celý bazén jsme  dvakrát oběhli z obou stran, přilehlé malé dětské hřiště, ale vnuk nikde. To nám tedy zatrnulo, kam se poděl. Už jsme chtěli pátrat na dně bazénu, jestli se neutopil.

A kde se našel? V nestřeženém okamžiku si vzal z batohu svůj  mobil. Chtěl si udělat fotky , aby doma mohl ukázal, kde byl. Neměl volnou kapacitu,  tak si zalezl do keře, do stínu, aby si staré fotky promazal a měl místo na nové. Samozřejmě, že tam nebyl vidět a nám jeho zmizení nahnalo tolik strachu.

Tak si koupaliště vyfotil, zkonstatoval, že se mu tam nelíbí, protože postrádá skluzavky,   tobogány,  vířivky a další atrakce, které mají jiná koupaliště a jeli jsme otrávení domů. Tedy hlavně on, že to nebylo koupaliště dle jeho představ.

A závěr výletu? Honzík už tam příště jet nechce. Budeme  tam tedy zase jezdit sami, užívat si mála lidí, klidu a pohody, které toto koupaliště nabízí vzhledem k absenci atrakcí, které ale aktivním dětem chybí.