Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePravé jméno vášně
15. 04. 2002
0
0
1237
Autor
BloodTears
Věnuji lásce,vášni a kouzlu okamžiku.
Stojíš tam,v mléčné mlze jako socha.
Jako mramorový anděl z nebe...
V bílých šatech,jejichž konce se rozprostírají všude kolem Tebe.
Svou jemnou krajkou líbají zemi.
Snad vyrostly z jemných vloček sněhu,snad tvořeny tou mlhou jsou.
Jemné prstence jejich tenounkých nitek mávají větru.
Myslím,že znáš tu rozkvetlou zahradu ve které stojíme.
Je tvořena naší duší...
Jako ve snu se tu prolínají tisíce barev a milují se s našima očima.
Snad netečou Ti slzy,lásko...milována duší pestré palety jasu...
Všechno tu kvete a zároveň umírá aby bylo znovu zrozeno.
Cítím Tvůj medový dech a slyším tlukot toho srdce,které bije v křehkém pomníčku ze skla.
Snad jsi ani nešla ale letěla když jsi náhle u mě.
Mé nohy jsou větrem,ruce větvemi a hlava měsícem...
Rozkvetla jsi jako strom plný švitořících včel.
Oči plné křišťálových slz podobných kapkám deště s ohýnky světla v sobě.
Bílé šaty spadly dolů z těla a staly se větrem co nás tak rád škádlí.
Hladí Tě ve vlasech,cítí vůni vášně v Tvých očích...
Nedokážu od Tebe odtrhnout oči,jsi tak krásná když jsi nahá.
A procházíš se mezi pěti písmeny z okvětních lístků vytvořených...
Cítím Tvé smyslné rty na své kůži když rozpínám paže.
Cokoli hledej mezi slovy ale jen jedno se smí vyslovit potichu a s polibkem na rty...
Tvé tělo,zbavené všech zábran,se tiskne k mému jako by se chtělo podělit o svou hebkost.
Objímáš mne svýma rukama,hladíš mé tělo a líbáš na rty.
Jen Ty víš,kde jsou.
Jen Ty máš tu sílu probudit mou strnulost a oživit mé srdce...
Ze stromu stane se člověk,ze smutku láska,z prosby těla vášeň.
Zas cítím své ruce které jsem nekonečnou dobu mrtvě vzpínal k nebi.
Konečně Tě cítím a slzy,co mi tečou po tvářích,se mění v mlhu co tě hladí ve vlasech.
Jak si mne tu našla,miláčku?Říká se,že láska umí otevřít oči...
Tulíš se ke mně a říkáš spoustu krásných slov,spoustu věcí které chtějí ven.
Myslíš,že slova vyjádří všechnu tu lásku?
Tolik touhy je v mém polibku až se ti roztluče srdce ještě víc.
Cítím hroty tvých prsou na svém těle.
Nazí a zamilovaní jeden druhému v obětí.
Chvíli jsi něžná a chvíli se vypínáš v bouři touhy.
Díváš se mi do očí když se náhle zvedneme ze země a pomalu se vzneseme vzhůru.
Dva andělé s křídly která jim narostla z lásky...ze zbožné úcty...
Tolik květů tančí kolem nás když zavíráme oči a poddáváme se vášni.
Chtěla bys stihnout všechno v jediném okamžiku,ponořit se do mně a roztočit svět.
Hladím Tě po celém těle a Ty se utápíš v extázi.
Dvě propletená těla v jedinečném pocitu dokonalé souhry...
Tvůj jazyk mi proniká hluboko do úst aby naše vášeň nikdy neměla konce.
Ovládán Tebou se propadám a zároveň vznáším v orgasmech divokého žáru.
Nikdy jsem nevyděl tak krásné oči,díváš se na mě po celou tu dobu když se zmítám na vrcholu...
Jsi obdařena mocí vyvolat lásku jediným pohledem.
Nasloucháš mému dechu jako stromy slyší písně ve větru.
Tvá extáze se podobá bouři co s sebou strhává všechnu rozkoš světa.
Tolik jsem chtěl aby jsi byla šťastná a vynesl jsem tě do ráje.
Držíce se za ruce odcházíme spolu k pootevřené bráně.
Myslím,že od ní člověk nepotřebuje klíč,krásní lidé jej mají v sobě.
Tvé jméno je Láska.
Čtu to už poněkolikáté, ale pořád se s tím nějak nemůžu srovnat. Je mi jasné, že to vychází z tvých nejniternějších zážitků. Některé kousíčky by obstály i samy o sobě, ale jako celek mi to přijde příliš...jak jen to říct...asi jsi měl některé věci nechat nevyřčené. Ale jelikož tě tak trošičku znám, těším se na další...