Portmonka

Cesta s Perlinku do Blatné.

Tmavou nocí jde strýc Dáňa, pil celý večer, je to spořádaný a oblíbený obyvatel Blatné, v Perlinku to trochu přehnali. Večer rychle utekl.

  Cesta lesem, tma jak v ranci, v dáli za jeho zády se blíží světla auta. Dáňa, vědom si svého stavu, ustoupil do příkopu, touhle dobou jezdí často mládež z diska, bývá pravidlo, že jsou nalitý jak motorový psi. Stojí v příkopu, auto ho přejede, ale jen o pár metrů, Rychle mu proběhne hlavou, sígři, chtějí moji portmonku, zachráním se útěkem do lesa.

  V poslední chvíli si všiml, že auto má na sobě policejní pruhy, uff, úleva.

Policisté stáhli okénko a hleďme Blatenský Mahony. Usmáli se na sebe, “Co pane Dáňa? jste v pořádku, nechcete svézt?”, “Ale né, chlapci, jdu po svých, potřebuji se vydýchat”. )