Struny léta/Les cordes de l’été

Struny léta, vzduch voní po spadlém dešti a po vyčpělém pivu z večírku. Klesáme po točitých schodech, trochu se bojím, kam hloubš ještě můžeme klesat. Sleduju tvůj masivní, stříbrný řetízek kolem krku, flitry na mých bílých šatech se barevně blýskají.

Struny léta drnkají po zapomenuté Francii, která mi přistála v klíně celkem nečekaně. Přesvědčuješ ho, aby mě dělal šťastnou. A já jsem.

Les cordes de l’été, dans l’air, nous sentons la pluie et l’odeur de la bière d’une fête. Nous descendons par un escalier en escargot, j’ai un peu peur si nous pouvons vraiment descendre encore plus bas… J’observe ton collier massif, argenté autour de ton cou, les paillettes sur ma robe blanche donnent des reflets colorés.

Les cordes de l’été pincent sur la France oublié. Elle m’a atterri sur les genoux enfin inopinément. Tu le forces de me rendre heureuse. Et je le suis.