Helena a její osud 2.

Helena měla trochu podivný pocit, když novomanžel trval na tom, že by měli jít spát na těch několik hodin do hotelu. Měla přece ještě garsonku, její postel byla pohodlná i pro dva lidi. Nebyla sice již panna, ale měla málo partnerů, snad jen ze studií na vysoké škole ekonomické a pak jen takové večírkové známosti, bez lásky, na základě přitažlivosti či momentální potřeby.

 

 

Oldřich tvrdil, že chce minulý život, hlavně ten její, hodit za hlavu a žít jen ten společný. Nechtěla odporovat, aspoň ze začátku a tak souhlasila. Bylo to však takové divné, jako by byla někde na hotelu s příležitostným známým či spíše neznámým.

 

Jaké bylo její nemilé překvapení, když ve snaze, aby se mu zalíbila a zatoužil po ní, svlékla střízlivý bílý kostýmek a měla pod ním pěkné, bílé, sexy prádlo, punčochy na krajkových podvazcích. Podíval se na ni téměř s odporem a podotkl, že si připadá jako v nevěstinci.

 

V hlavě jí zablikalo varovné světélko. Před svatbou spolu intimně nebyli, jen pár pohlazení a polibků a to většinou jen při přivítání či loučení. Po tomto výroku, na její udivený pohled se však honem omluvil, že to tak nemyslel, ví, že toto je výjimka a normálně takové prádlo jistě nenosí. Přitakala, ačkoliv si myslela své, protože ráda nosila pěkné věci. Snad jí kontrolovat prádlo nebude. Přece všechny ty věci nevyhodí.

 

Manžel se s ní moc nemazlil. Lehli si vedle sebe a on zhasl. V tom tichu a tmě si ji vzal, jako by se mu to málem protivilo. Ani to nezaregistrovala, pro samé myšlenky na budoucnost, po boku tohoto muže.

Druhý den odjel s tím, že jde do domku vše připravit na její příjezd. Doporučil jí, aby si vyřídila zbývající záležitosti v práci, prodala garsonku, kterou už nebude potřebovat. Měla ji v osobním vlastnictví.

 

Zašla do práce, kde se kamarádila s Hankou ve vedlejší kanceláři. Nechtěla jí dát své zklamání najevo a bavila se s ní, co udělat s bytem a pod. Hanka jí doporučila, aby garsonku pronajala, nechala si otevřený účet v bance, kam by jí chodil nájem a ke kterému by měla přístup jen ona. V jejích letech si musí nechat zadní vrátka otevřená. Radila jí, nesvěřovat se manželovi se svými celkovými úsporami, které díky dobré práci a skromnému životu byly slušné. Snad jen něco dát zvlášť na vkladní knížku, aby mu to nebylo podezřelé.

 

 

No, rozloučila se s kolegy , zašla do agentury, kde jí doporučili nájemnici, mladou učitelku. Ta měla vážnou známost a nehrozilo, že by jí byteček demolovala nějakými mejdany.

S Oldřichem se měla sejít na nádraží, měli jet k němu domů. Byt pronajala zařízený, pouze osobní věci měla ve dvou kufrech a jedné velké tašce. Čekal na ni a tvářil se , jako by měl pro ni milé překvapení.

 

Pokračování...