Jak vnukům nechutnalo, co jsem navařil. Ahoj!

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Přijeli za mnou na návštěvu vnuci a byli moc veselí, protože jsem jim vyrobil šlapací letadýlko, co je částečně i loďka a má jen malou vrtuli, aby se to nevzneslo. Kdyby se vzneslo, bylo by to nebezpečné. Vnuk, co je kluk, chtěl dělat kapitána a vnuka, co je holka, nutil, aby byl letuška. To se ale vnukovi, co je holka, nelíbilo. Začala pranice. On chtěl být totiž taky kapitán. Tak jsem rozhodl, že kapitáni budou oba dva, a že letušku budu dělat já, protože letadlo bez letušky fungovat nemůže. Sice jsme se pak v letadle všichni tři moc těsnili, ale to nevadí, je lepší, když se lidi těsní, než když mají třeba černý kašel, choleru nebo neštovice.

Když jsme se s vnuky vydováděli, přišel čas na jídlo. Rozhodl jsem se, že jim udělám palačinky, a tak se i stalo. Udělal jsem těsto z hladké mouky dvojité nulky, domácích vajíček ze slepičího pozadí jménem kloaka, mléka z levého zadního struku Kájovy krávy Liběny, osmažil je na čerstvě zakoupeném oleji a namazal vlastnoručně šlapaným džemem z meruněk.

Krásně to vonělo a vypadalo, a vnuci se na palačinky hned vrhli. Jedli a žvýkali, ale nějak divně koukali, a pak jeden vnuk řekl: Dědečku, ty palačinky jsou dneska nějaké divné.

Já jsem řekl: To není možné, všechny suroviny jsou čerstvé.

A ochutnal jsem jednu palačinku, a vážně to bylo nějaké divné. Chutnalo to trošku jako krém na boty, když jsme ho jedli za války, protože magarínem na příděl si děda Václav mazal holínky. Začal jsem zkoumat, jak je to možné, ale vůbec jsem nemohl přijít na to, co jsem udělal špatně. Měl jsem ty nejlepší a nejčerstvější suroviny.

Občas se zkrátka do vaření záhadnou cestou dostane nějaká divná přísada, která všechno pokazí. Hodili jsme palačinky slepicím, zašli do hospody na svačinový guláš a odpoledne vyrazili na pěknou lesní procházku.

K večeru přijel syn Karel se svou ženou manželkou, která kdysi vnuky porodila. Ta synova žena, představte si, nejí žádné maso. Ona je totiž posledního půl roku hegeštariánka. Když jí chcete dát třeba řízek, tak vrtí hlavou a dokonce nechce jíst ani salám nebo paštiku. Já pro ni proto vždy jako pohoštění chystám nějaké zelené lupení, aby se taky najedla a pouze mlsně nekoukala, když my ostatní jíme třeba vepřový ovar, hlasitě mlaskáme a po bradách nám teče mastnota.

Dnes tomu nebylo jinak. Připravil jsem pro ni krouhanou řepu smíchanou s mrkví. My ostatní jsme měli maso. Synova žena manželka jedla velmi pomalu a pak řekla: Dědečku, je to nějaké suché, neměl byste trochu oleje?

A já řekl: Ano, to se ví.

A přinesl jsem láhev toho čerstvého oleje a lupení s ním začal pokapkávat. Žena na to moc divně koukala a řekla: Dědečku, co to proboha děláte?

Já jsem řekl: Přeci vám to polívám olejem.

Ona řekla: No ano, ale toto je přeci dětský olej.

Já jsem řekl: Je dětský, já ho koupil na smažení pro vnuci.

Žena řekla: Jenže tento olej ke smažení není, je určený na mazání miminkovských pozadí, aby nedošlo k opruzení.

Záhada nechutných palačinek se vysvětlila. Představte si, že dětský olej není vůbec vhodný na smažení. Má nechutnou chuť a zvedá se z něj žaludek. Ale to nevadí, já s ním budu mazat motorovou pilu. Přeci ho nevyhodím, když stál 25,-

A to je všechno. Ahoj!