Rudá vrátka

třesou se prsty, vadnou, měknou: zestárly;

hlava vrže jako kolovrat neštěstí. Rudolící

básníci tohoto kraje opět odpovídají „ne“

a patníky tancují modrou, chvějící se nocí.

Jako třepetání motýlích křídel.

A ty budeš chrastit jako revolver, až ti

přede dveřmi stane posel stínu. Neboť

selhal jsi ve svém šílenství: nesvedl jsi

šířit dobro a spravedlivě soudit; nesvedl jsi

nic, než odsoudit sám sebe na věčnost.

Černý pošťák teď stojí za rudými vrátky,

netrpělivě přešlapuje –

pošťák s brašnou bezmoci. Svíraje brašnu

plnou bezmoci (slz a nemoci),

jen pro tebe.