Pouštní krávy

Když se ohlédnu za svou cestou, proměním se v kámen.

V případě zeleného mraku

v beznadějném stojícím vlaku na kraji moře

v plesnivém výklenku hole stojí klub

na nozdře válí se temenem hlavy se k patě blíží parní stroj

do kterého slunce zapadá

krajem pobočky v Brně šíří se potleskem davu

blouznivý vítr ochočil mechovou ponorku

čekám na pouzdro plné tužek

nekradmým pohledem vsunul jsem do betle nohy jako šíp

postojem známým jen

válícím se kamenem

pouštní orel vyhlíží potravu z dáli

sem tam

se něco pálí

někdo něco zavolá

a ztratí se v krvavém

ovzduší

právě tehdy, kdy je nebezpečí zažehnáno

vylézají z páry norci okolo měchýších kožíšků, motajících se do spirálek

a lidé mají hlad.

 

 

---