Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlažena- život vdovy - 1.,2.,3.,4.,5.,
20. 07. 2018
1
0
994
Autor
Ruža z Moravy
Další žena- další osud, tentokrát vdova a její dospělé děti, které jí dělají starost, ale i radost.
1. kapitola - Strach.
--------------------------
Blažena zůstala po dlouholetém manželství sama. V domku na kraji vesnice. Pravda, byl sice dost starý, zděděný již po rodičích, ale celkem udržovaný. V původní podobě, se spravenou střechou, opraveným plotem, natřenými okny a dveřmi.
Uvědomila si, že je to díky, sice krátkým, ale dost častým návštěvám syna s rodinou a dcery s manželem. Měli ji rádi, ale bydleli všichni ve městě a kvůli práci se za ní dostali střídavě tak jednou za měsíc. Snad jen narozeniny a svátky byly jejich setkáním společným.
Dalo by se říci, že jí zdraví sloužilo, jen klouby a občas záda bolela, zvláště po pilnější práci kolem domu a malé zahrady. Neměla blízko k sousedům a do vesnice zašla jen pro menší nákupy, velké nákupy jí ve městě obstaraly děti.
Často se zadívala na nedaleký les, do kterého chodila v různou roční dobu velmi ráda.
V poslední době ji však děti varovaly, aby daleko nechodila, že se občas podle zpráv, zdržují v lese různí podivní lidé a nemuselo by dobře dopadnout, kdyby ji na samotě navštívili.
Bohatá fantazie Blaženy zapracovala. Byla sice zvyklá být sama, ale najednou se u ní objevily podivné myšlenky. Představovala si, že za soumraku stojí v nedalekém lese za stromem muž, který jen čeká na úplnou tmu, aby se mohl přiblížit k jejímu domku.
Za noci, kdy usnula neklidným spánkem, se jí zdálo, že v dálce vidí tajemný hrad a od něho se přibližuje tmavá postava s kápí na hlavě.
Jednou, za podivně neklidné noci ji vylekal náhlý šramot přede dveřmi domku. Takové ťukání a škrábání na dveře, jako by někdo nemohl nahmatat kliku. Posadila se na posteli. Oknem jí do pokoje svítil měsíc a ona si uvědomila, že je úplněk a tedy není ani venku úplná tma. Útroby jí sevřel nečekaný strach.
Nemohla se pohnout, snažila se téměř nedýchat, vytřeštila oči do tmy a čekala.......
Šramot neustával, ale slábl a vypadalo to, že přestane úplně. Bála se vylézt z postele, říkala si, že by stejně nic nezmohla, kdyby ji někdo přepadl a dostal se nějak do domku. Schovala se pod peřinu, ale předtím si do ruky vzala z nočního stolku velkou baterku, kterou tam měla pro případ, že by musela v noci ven a nechtěla rozžíhat lampu. Kdyby něco, praští s ní vetřelce po hlavě.
Poslouchala tak intenzivně, že znovu usnula a zdálo se jí o tom, že utíká lesem a ten je stále stejný, jako by běžela na místě. Obíhala stále kolem Božích muk, které byly až na opačné straně blízkého lesa. Co to má znamenat? Nikoho neviděla ani před sebou ani za sebou. Ale stejně pořád utíkala...
Probudila se úplně zpocená tou námahou a hrůzou. Hrozná noc.
Zašla do koupelny a pak do kuchyně. Celá ještě rozklepaná se oblékla , z komory vzala ošatku se zrním a šla dát slepičkám zrní a nalít vodu. Micka, která spala v pelíšku pod schody na půdu se jí motala mezi nohama a vyžadovala své masíčko.
Nejistě a trochu se strachem otevřela zadní dveře domku, vedoucí na dvorek a lekla se tak, že jí ošatka a hrnek s vodou málem vypadly z rukou. Do cesty jí vběhl celý rozčepýřený, zdivočelý , nejbližšího souseda - kocour.
"Ty potvoro, tys tady tak řádil?"
Začala se smát, dupla, až ho vylekala a on se dal na útěk. Zařekla se, že si co nejdříve pořídí psa, ale ne jen takového mazlíka, ale pořádného, který by ji pohlídal.
Před dvěma lety měli pěkného vlčáka, ale ten pošel brzy po smrti jejího muže - děti říkaly, že asi steskem. Chodil s ním do lesa a provázel ho na každém kroku. Paničku znal, jen když chtěl jídlo.
Rozhlédla se po okolí, v blízkém lese bylo krásně, slunce prosvítalo mezi stromy a Blaženě se zdálo, že měla zbytečný strach. Příčinou nočních zvuků byl zřejmě jen kocour, který měl ,,své dny" a hledal kočku. Trochu se divila, že ho v noci Micka necítila a nemňoukala.
Byl jasný den , bylo po neklidné noci. Snad se to nebude opakovat .
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2. kapitola - Rodinná událost.
------------------------------------
Blažena očekávala návštěvu dcery s manželem. Těšila se na ně. Neviděla je tentokrát dost dlouho, protože byli v Anglii na nějaké Jiřího stáži . Budou mít určitě dost zážitků, popovídají si. Napekla koláčky. Jiří je měl rád a dcera Iva si sice držela linii, ale neodolala a ke kávě vždy nějaký slupla. Oběd připravila také tradiční : bramborové knedlíky, ,,suché" zelí a k tomu dušené maso na provensálském koření. Byla to taková obdoba vepřo,knedlo, zelo.
Uklizeno měla vždy. U ní neměl kdo co rozházet a Blažena, jako všechny starší ženy, kterým děti odešly z domu, začala být z dlouhé chvíle přepečlivá.
Slyšela někde, že člověk, který o sebe a své obydlí přestane dbát, brzy zestárne duševně i tělesně a tak si naplánovala nějakou uklízecí činnost na každý den. Domek byl jako klícka, voněl bylinkami jako u babky kořenářky a kytičky měla v bytě po celý rok. Většinou v květináčích, ale od jara do zimy i ve vázičkách.
Konečně přijeli. Na auto měla Blažena za domkem na konci dvora přístřešek chráněný ze tří stran. Plánovali tam postavit alespoň lehkou garáž, ale nějak k tomu ještě nedošlo.
Dcera vybalila dárečky, pamlsky, parfém a vlněný lehounký kostkovaný šátek.
"Mami, podobný nosí i královna Alžběta. Je z pravé vlny. Ne, abys ho nechala schovaný v šuplíku. Nos ho, pěkně hřeje."
"To víš, až půjdu dávat ráno slepicím, vezmu si ho." Zasmála se Blažena.
Pojedli s chutí a posadili se ke kávě a koláčkům. Vyprávěli, jak bylo v Anglii, co příležitostí tam je pro toho, kdo něco umí. Jiří byl nějaký neklidný. Po chvíli vstal a řekl, že se podívá ven, po okolí.
"Tak co se děje, Ivo?" Blaženě bylo jasné, že se něco mezi nimi děje.
Iva začala vyprávět:
"Jiří chtěl v Anglii zůstat déle, ale já jsem tam byla spíše jako jeho doprovod, měli jsme už málo peněz, tak jsem chtěla jet domů, kde na mě v práci čekali. Také proto, že se mi stýskalo. Umím sice anglicky, ale mezi lidi jsme moc nechodili. Jiří byl stále pryč a já jsem byla sama v bytě, u nějakých dřívějších známých Jiřího. Myslela jsem si, že si zdokonalím angličtinu, ale s kým? Jen poslechem z rádia nebo televize? To jsem mohla doma také." Iva se napila chladnoucího čaje a pokračovala:
"Ti manželé byli také stále v práci a mně nakonec nezbylo, než tam z dlouhé chvíle a také z vděčnosti, že nám poskytují přístřeší, uklízet, vařit, prát a žehlit. Jídlo ode mne jim chutnalo, mám tvoji školu, služba se jim zamlouvala, no, hlavně pomocnice zadarmo. Proto také Jiřího přemlouvali k delšímu pobytu. Já jsem trvala na tom, že musím nastoupit do práce, dělat jen služku se mi nelíbilo. Jiří se zlobil, že jsem nevděčná, jsme přece v cizině, máme zážitky.
Ale jaké? Byli jsme celkem jen dvakrát na prohlídce města, do obchodů jen tak, podívat se, protože nakupovat jezdili hostitelé. Nakonec pro samou práci jsem moc času na nějakou zábavu neměla. Ještěže jsem si vzala pár knížek ke čtení."
Blažena vycítila, že Iva není zrovna ráda, že se jí tak svěřuje. Máma bude jistě smutná a to není dobré.Pohladila dceru po ruce.
"Jen si ulev, neboj se, vím, že s muži to není lehké. Jsou hodně sobečtí." Iva tedy pokračovala:
"Jeli jsme tedy domů, ale Jiří slíbil hostitelům, že se vrátí, jak jen to půjde. Měl tam rozjednánu nějakou akci a navíc za práci, kterou tam dělal, si uložil peníze v bance v Anglii. Zřejmě to myslí s návratem úplně vážně."
Z dalších slov Blažena poznala, že Iva z toho byla dost nešťastná. Měla strach, že tam zůstanou natrvalo a to ona nechtěla. Dokud má maminku, bratra s rodinou, proč někam jezdit. Práci mají oba, chtěla by mít už také děti, ale Jiří viděl jen kariéru, kterou by mohl udělat a na děti zatím nepomýšlel.
Blažena jí do toho nechtěla mluvit, ale mrzelo by ji, kdyby dceru neměla tak často vidět. Měla strach, že ona sama zestárne, nebude už moci bydlet sama v chalupě a bylo by škoda, aby nakonec o domek nikdo nestál. Syn měl postavený slušný domek, takže ani domek jako chatu nepotřeboval, dcera měla jen 2 pokojový byt a chata by se jí mohla hodit. Kdyby měli děti.
Takhle by to mohlo dopadnout tak, že by musela domek prodat, jít někam bydlet- nechtěla ani pomyslet na domov důchodců- není zase tak stará a je zvyklá být na venkově. Poradila Ivě, aby si o celé záležitosti promluvila s bratrem.
" Víš Ivo, co nejdéle to zdržuj, třeba si to Jiří rozmyslí a nebude na odjezdu trvat. "
Iva to viděla hůře.
"Jiří již nemá rodiče, jeho dva bratři jsou o hodně starší a moc se s nimi nestýká, takže by mu ani nechyběli. Nic ho tady prý nedrží."
Jiří se vrátil zvenku, zavedl řeč na okolí domku, blízký les a možnosti nákupů potravin. Zdálo se, že chce Blaženě nasadit brouka do hlavy o zhoršujících se možnostech života tady. Jen mávla rukou.
"Nestarej se, nic mi tu nechybí."
"No, ale kdo by ti místo nás vozil nákupy, bude mít švagr tolik času?" Vypadalo to, že je již rozhodnutý a snaží se zařizovat podle svých plánů. Nadhodil i něco o možnosti bydlet u nich v bytě, aby ho případně neztratili a nakonec se uvidí.
"Domek se vždycky může prodat a v bytě bys měla více pohodlí. Penězi za domek bys nám mohla byt uhradit. Však švagrovi už jste nějaké peníze dali, když stavěl domek a tchán byl živý, takže..."
Iva najednou vyletěla:
"Nějak jsi zapomněl, že mně přispěli na náš byt také."
Blažena byla překvapená Jiřího drzostí. Co jiného to bylo, když dobře věděl, že Iva nikam nechce jet a on si to přesto plánuje.
Den dopadl jinak než si představovala, ale pomyslela si, že se nedá a doporučila to i Ivě, když jí v kuchyni pomáhala s nádobím.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
3. kapitola - Návštěva syna.
--------------------------------------
Blažena měla o čem přemýšlet. Návrh Jiřího ji rozčilil natolik, že zavolala synovi Milanovi, jestli by nemohl přijet o týden dříve, než obvykle . Střídali se s dcerou. Přijel sám, žena už měla něco plánovaného s dětmi - synem Liborem a dcerou Janou. Nakonec to tak bylo lepší, Blažena si chtěla s Milanem vážně promluvit.
Trochu jí vrtalo hlavou, zda ví, jakými plány se zabývá Jiří. Posadili se a Blažena Milanovi povyprávěla všechno, co jí říkala Iva a pak i to, co navrhoval Jiří. Milan poslouchal, pokyvoval hlavou a nakonec jí řekl, že opravdu nedávno s Jiřím mluvil. Potkali se náhodou a Jiří celý nadšený stáží v Anglii a nabídkou, kterou dostal se ho ptal, co by tomu říkal, kdyby se matka nastěhovala k nim do bytu, aby ho nemuseli pronajímat nebo nechat prázdný.
Zatím by prý stačilo, kdyby se Milan jezdil na domek dívat, slepice by prodal, kočku by si mohla matka vzít do bytu, snad by si tam zvykla. Domek by mohl být později prodán. O tom, že by chtěl matce prodat byt , na který jim poměrně velkou částkou ještě s otcem přispěli se však nezmínil. Milan byl tímto jeho návrhem překvapený. Byl totiž dost zaneprázdněný svým podnikáním, tak ho moc nelákal výhled , že by se měl starat o domek matky a případně ještě pak jezdit za ní do města. Tam by sice nemusel dělat nákupy, nebylo by to tak třeba a údržba v bytě by nebyla tak náročná, ale viděl, že matka je tomuto návrhu zcela nepřístupná.
Blažena se mu svěřila se svými plány:
"Víš , Milane, mám to naplánované trochu jinak. Za ušetřené peníze nechám spravit střechu, která sice byla vyspravená, ale přece jen již hrozí další poškození. Tašky ze střechy tu a tam padají. Také bych si chtěla pořídit psa, osadit několik záhonů zeleninou a kytičkami. Jen tolik, co bych stačila sama obdělat."
Svěřila se Milanovi s příhodou s kocourem a jejím strachem z přepadení. Sice se tomu zasmál, ale šel se podívat na všechny dveře, které vedly do domku, zda mají důkladné zámky a v pořádku i řetízek, který tam nedávno namontoval. Varoval ji, aby nikdy nikomu neznámému neotvírala a i ve dne zamykala branku na dvorek ze zadu, protože tam z okna kuchyně, kde většinou je, není vidět.
Blažena mu slíbila, že bude opatrná. Stěhovat se ale nemíní, ani kdyby ji přemlouvala i Iva. Přece není ještě tak stará i po šedesátce může žít na venkově. Na případné stěhování je času dost, až opravdu nebude moci sama sebe a domácnost obsloužit.
Povídali si ještě dlouho, Blažena nabídla Milanovi buchty a připravila balíček s buchtami i pro vnoučata a snachu.
Byla ráda, že Milan s ní souhlasí, ke stěhování ji nepřemlouvá. Jen ji upozornil, že Jiří je dost paličatý a má být připravená na přemlouvání, možná i hrubší nátlak.
Popovídala si s ním i o Ivě a jejím názoru na stěhování do Anglie, touze po dítěti a na to jí Milan sdělil obavu, že to mezi ní a Jiřím nemusí dobře dopadnout. Rozloučili se se slibem, že se jí Milan podívá po nějakém slušném pejskovi a také co nejdříve za ní i s dětmi a ženou přijedou. Blažena měla o čem přemýšlet.
Uběhlo pár dní, ve kterých se párkrát ozvala Iva a poptala se, co je u maminky nového. O Anglii se nezmiňovala a když se jí Blažena sama zeptala, jak to vypadá, řekla jen, že zatím je klid a zamluvila to. Zato zanedlouho se ozval Jiří a ptal se jí, proč o tom mluvila s Milanem, že mu prý do toho nic není, co si oni plánují. To se jí nelíbilo, protože by přece musel Milan převzít část starostí o matku na sebe i za ně. Nevyžadovala sice zvláštní péči, ale alespoň někdy návštěvu či menší pomoc se zařizováním. Na práci si stačí sama. Připadal jí rozčilený a v jeho hlase vycítila zlost.
Měla pocit, že by neváhal použít všechny prostředky, aby došel svého cíle a tak trochu se začala bát, hlavně o osud dcery. Nebyla tak dlouho vdaná, měla muže ráda, ale nějak se to začalo mezi nimi kazit. Čekala s napětím na jejich návštěvu. Měla se ale dočkat ještě před tím překvapení...
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
4. kapitola - Plány a skutečnosti.
----------------------------------------
Uplynuly dva týdny od návštěvy Milana, Blažena čekala návštěvu Ivy s mužem. Měla trochu strach, co bude Jiří říkat. Večer před plánovanou návštěvou jí však zavolala Iva, že nemohou přijet, čekají návštěvu Jiřího kolegy z Anglie.
"Má se rozhodnout, zda do Anglie pojedeme nebo ne. Chtěla jsem přijet sama, ale Jiří chce, abych byla u toho jednání. Tlačí na mne, abych se rozhodla nebo pojede zatím sám, dá mi lhůtu, do kdy se můžu rozhodnout a přijet za ním, jinak tam zůstane a ,,děj se vůle Páně." Co na to říkáš, mami?"
"Tak to je vlastně ultimatum", pomyslela si Blažena a bylo jí Ivy líto. Zařekla se, že do jejího rozhodování zda jet či ne nebude v žádném případě zasahovat, přestože se jí Jiřího způsob jednání se ženou nelíbil. Je to jejich život. Ona sama si také nenechá zasahovat do života.
"Víš, Ivo, je to na tobě, musíš vědět, na čem ti záleží. Nemohu ti do toho mluvit, ale podle mého je to tak trochu -nůž na krk- nemyslíš? Věřím, že se rozhodneš správně. Pak mi to dej vědět, jak to dopadlo. Držím ti palce".
Blažena už neřekla, že by chtěla, aby Iva mohla zůstat doma.
Šla udělat menší nákup do vesnice. Nebylo to příliš daleko a navíc bylo už docela hezky, takže mohla vzít kolo, na kterém měla připevněný košík na nákupy. Ve vesnici byl obchod hned vedle hospody, protože měl společného majitele. V obchodě prodávala paní Jitka, v hospodě její manžel Josef . Mají dvě děti, které sice vystudovaly, ale neměly zatím jiné zaměstnání a tak jim pomáhaly dle aktuální potřeby. V obchodě i hospodě.
Dcera Hana navíc dělala účetnictví, což se naučila v ekonomické škole, syn Marek byl vyučený automechanik , měl se ženit s Evou . Ta zatím jezdila do města, kde pracovala jako švadlena- opravářka zakoupených obleků pro několik obchodů se šactvem.
Ale to jen tak pro ilustraci. Tato rodina měla do života Blaženy později zasáhnout podstatným způsobem.
Nakoupila a zeptala se ještě paní Jitky, jestli neví o pokrývači. Potřebovala by na domku opravit střechu a firmu si objednávat nechce. Tolik úspor zase nemá. Jitka slíbila, že se poptá, určitě se někdo najde, dost řemeslníků nemá stabilní práci a jsou rádi, pokud se něco najde.
Vracela se pomalu domů, bylo docela teplo a ona se těšila, že si něco uvaří, nakrmí slepičky a kočičku a pokud bude hezky pozametá dvorek, pohrabe trávník v zahradě.
Když jela kolem nejbližšího souseda, vzpomněla si na kocoura, který ji nedávno tak vystrašil.
Všimla si, že před domem pobíhá malý pes, jeho máma pěkná fena ho starostlivě sledovala .Napadlo ji, že se souseda zeptá, jestli si psa nechá nebo ho někomu chce dát.
Soused Martin byl o něco starší než Blažena, pamatovala si jej ještě ze školy, kam chodili oba, on do vyšší třídy. Na čas se jí ztratil z očí, ona se mezitím vdala a když zjistila, že se přiženil do sousedního domku, měla už syna Milana. Také u sousedů se narodil syn a po pár letech druhý.
Blažena zazvonila u branky a čekala venku, zda se Martin ukáže. Přišel poněkud zaprášený moukou a omlouval se, že zrovna něco vaří, protože žena je nějaká nemocná. Politovala ho i jeho ženu a zeptala se ho na pejska.
"Pokud máš zájem, můžeš si jej vzít, ale ještě chvíli ho chci nechat doma, fena ho ještě kojí."
Domluvili se, že jej Martin nechá očkovat, vyšetřit na veterině a pak jí dá zprávu. Blažena řekla, že náklady v každém případě uhradí.
Celá natěšená dojela domů a den jí uběhl, jak si naplánovala. Večer volal Jiří, ptal se jí, jestli si to nerozmyslela s tím bytem.
"Jestli ne, zařídím se podle toho a byt pronajmeme, abychom měli nějaký příjem a neplatili náklady zbytečně. "
Mluvil, jako by už byli rozhodnuti oba k odjezdu do Anglie.
Blažena mu řekla, že své rozhodnutí měnit nebude. Bude ráda, jestli k ní před odjezdem přijedou. Odsekl, že uvidí, jestli jim to vyjde, snad jen Iva, on má hodně práce a starostí.
"Jen aby vás to za čas nemrzelo, že jste odmítla" - dodal zlověstně.
Položila telefon a zamyslela se :
"Co tím Jiří myslel?" Čím dál se jí zdál divný, jiný, než ho znala než si Ivu vzal.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
5.kapitola - Přijela dcera.
------------------------------
Přijela dcera Iva. Nečekaně. Blažena byla velmi ráda, ale nedovedla skrýt svůj neklid. Čekala,co jí Iva řekne. Bylo jí divné, že Jiří mluvil do telefonu tak, jako by Iva byla svolná jet do Anglie.
Byla. Důvod mamince sdělila, jen co si sedly s šálkem čaje a drobným pečivem, který Blažena měla vždy po ruce.
"Mami, jsem těhotná. Jiřímu jsem to zatím neřekla. Mám k tomu důvod. Jiří by možná chtěl, abych šla na potrat. On říkal, že na dítě je čas, kariéra je v současné době přednější. Pravda, jsme ještě mladí, ale myslím, že by v budoucnu nemuselo vše vyjít tak, jak jsme si představovali a rozhodně se nemíním tímto názorem Jiřího řídit."
Měla to vymyšleno tak, že o těhotenství Jiřímu řekne až v Anglii, na potrat bude pozdě a ona ho časem přesvědčí, že bude lépe mít dítě teď a nečekat, zda se to pak v budoucnu podaří.
Blažena s ní souhlasila. Domluvily se, že Iva v každém případě na porod přijede domů, aby jí mohla maminka být nablízku. Povídaly si ještě dost dlouho, ale už o všem možném.
Blažena sdělila Ivě plány na opravu střechy, řekla jí o slíbeném pejskovi. Strávily spolu příjemné odpoledne, Iva se pak rozloučila a odjela.
Blažena si pak probírala, o čem s dcerou mluvily, co plánovaly. Měla radost i starost, že bude zase babičkou. Jenom jí dělalo starost, co na to řekne Jiří. Nebude Ivu trápit?
Mluvily i o bydlení , bylo samozřejmé, že byt si musí Iva udržet, aby se měla kam vrátit. Pokud ho pronajmou, tak jen na půl roku, zařízený. Nějak to musí Iva zařídit. Řekne třeba Jiřímu, že se matka rozmýšlí, tak ať to s případným prodejem nebo delším pronájmem neuspěchá. A bude na nějaký čas od něho pokoj.
Ještě Ivu ujistila, že v případě, že by musela přijet dříve, než nájemci bytu vyprší smlouva, může samozřejmě bydlet u ní. Měly radost, jak to mají pěkně vymyšlené.
Netušily ovšem, jaký bič si na sebe pletou tím slibem. V každém případě Jiří se svého úmyslu nevzdal a chystal se použít všech donucovacích prostředků, aby dostal matku z domku.
Měl s ním totiž své záměry, přesněji řečeno: měl už nyní zájemce o koupi domku. A zámožného. Z toho by dostal pěknou sumu. Navíc nehodlal zájemci říci, že by z toho něco měl on sám, kdyby zaplatil hodně. A to měl v úmyslu. Měl přece jiné jméno než majitelka a dělal by prostředníka- ne zadarmo, samozřejmě.
Mezitím se však stalo více událostí, ze kterých šla Blaženě hlava kolem....
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx