Sonet v půli života

Slunce nad hlavou je plné potu a prachu
cesta vine se kamsi do dáli
v půlce života jsem plný síly i strachu
že nenašli jsme, co jsme hledali

Cestou tou je lépe jít po něčím boku
a zmizet pak ve tmě pod hvězdami
Než říci „Jsem tu sám“ se slzou v oku
zní mnohem lépe „Jsme tu sami.“

Po noci té nepřijde rozednění
jen doufám, že láska něco mění
a zůstává pořád s námi

Snad nás tam Někdo uslyší
a písmena hvězd do duší nám zapíší
„Dokud jste se Mnou, nejste nikdy sami.“