Zloděj

Zloděj

Z ložnice našeho bytu máme výhled daleko do města, ale také do zahrady přilehlého rodinného domku.

Jednou k ránu, když člověka tělo donutí k procházce do jiné místnosti v bytě za nezbytným účelem, jsem koukla jen tak ze zvyku přes sklo okna a vidím, jak zahradu domku obchází muž a něco má evidentně za lubem. Během chvíle přelezl plot a už se procházel zahradou. Bylo jasné, že to není majitel, ale zloděj, který se rozkoukává, co by se mu hodilo. A našel - začal vytrhávat svodový měděný okap na garáži v zahradě.

Vytočila jsem číslo místní policie. Vzhledem k tomu, že jejich služebna sousedí přes ulici z druhé strany s tímto domkem, byli tam okamžitě. Zloděj se asi musel divit, jak je to možné. Zadrželi ho právě když se svodem ze zahrady vylézal. Policisté si mohli připsat jeden obratem objasněný případ.

Jako každá správná zvědavá ženská jsem hned ten den navečer u rodinného domku zazvonila s otázkou, jak to dopadlo.

Pán se ještě smál od ucha k uchu. Vylíčil mi, jak před chvílí právě odešli policisté, kteří mu přinesli nepoškozený okapový svod od garáže. Prý když jim otevřel a oni mu předávali lup, tedy jeho měděný svod od garáže, koukal na ně jak zjara, co mu to nesou, protože ještě ani nezjistil, že mu svod chybí a už mu ho policisté vrací. Byl moc rád, děkoval prý policistům, děkoval i mně.

Jaké bylo i moje překvapení, když ještě ten den pozdě večer na mě někdo zvonil. Bohužel ne policisté, kteří by mi oznámili, kdo nám před časem ukradl zadní stěrač na autě,  mlhovky a poklice kol z auta, ale byl to onen majitel domku. Držel v rukou bonbonieru a víno. Ještě jednou mi přišel poděkovat, že jsem zavolala na zloděje policii. Sám mi přiznal, že pro ně není příjemné, když z oken panelového domu je výhled do jejich zahrady, ale jak teď zjistil, má to své výhody.

Bohužel, zahrada už zarůstá korunami stromů, tak už si ji musí hlídat před zloději sám.