Podívej

Ztracený na břehu jak zrnko písku 
hledám svých včerejšků šlépěje v dunách
ve tvářích kamenů bolesti rysku 
v zrcadlech okamžik pravý jak luna.

A ve mně sype se na tisíc pocitů 
jako když v hodinách otočíš čas  
a vidím očima z lásek a soucitů
právě teď rodím se, umírám zas.

Jsme jen jak povstalí a z mořské pěny 
nevíme kdo stín, je a kdo je tělo 
a ze slov mohutných jak silné stěny
tichu my stavíme hřbitovní zdivo.

Podívej na ptáky jak věří v Boha      
jak věří ve křídla vyrostlá z nás   
vypadlí andělům sem dolů z oka
do mraků bělavých jak zimních řas.