x na zamčeném oddělení x

ohlédnutí zpět....

na zamčeném oddělení

 

stočená do klubíčka

omámená haloperidolem

čekám, až začne působit

 

sousedka něco vztekle vypráví

prý podívej, zase prší

 

co je mi do deště

já chci jen spát!

 

a pak si píšu do deníčku

další sloku

stejně to nebude nikdo číst

hmm, má pravdu

zase prší

 

stejně nikam nemůžeme

...

na zamčeném oddělení

 

 

 

tvé jméno

 

budu vyhlížet tvé jméno

kam asi zabloudilo

vždyť tu máme jen jednu chodbu

a osm sprch a spoustu pokojů

 

hledej pod básní

hledej siluetu

tvého oka

 

čas strhává každou minutou

tebe

 

 

 

převlékání

 

kouzelný nápoj rozumění

mění tebe v pouhou tečku

vpitou do roztrhaných peřin

 

každý týden převlíkáme postele

nikdy mi tahle činnost nebavila

ale dává to tomu dni určitou pravidelnost

 

vůbec všechno tam musí být podle řádu

vylepeného na boku skřínky

 

taky jsem si takový rozpis udělala

snad jako vzpomínku

 

 

 

diagnózy

 

každý zvonek

má naději, že návštěva...

a zase nic

 

toulám se dál po chodbě

a počítám dlaždičky

znova a znova

(nikdy jsem se nedostala

k témuž číslu, jako předtím)

 

jsme tu jako ztělesnění diagnóz

každý tu má svou přihrádku

svůj noční stolek a dvě patra ve skříni

a u sestřiček zakázané věci

a sebe samotného

 

nejradši mám diagnózu z pokoje 8

chodíme spolu kreslit a psát

teda já psát a kreslit, ona kreslit

 

 

těším se

 

je tu všechno slyšet

každý dech, každé šustnutí

 

marně sestřičkám říkám

že nemůžu dýchat

(pochopila jen jedna)

 

těším se na víkendy

to je tu klid

 

všichni jsou venku

slunce spaluje naše slova

a duhou mění je v kapky rosy

nad ránem

 

tj tak, když mezi dnem a nocí

chybí obejmutí

 

---