Chtěla lepší život 9.,10., 11.,

9. díl.

Konečně. Školní rok skončil, všichni si oddechli. Žáci, studenti, že to mají za sebou, rodiče, že nemusí kontrolovat sešity, úkoly, docházku. Mirka dopadla oproti pololetí lépe. Jedna věc ji trápila, kromě té nevyjasněné záležitosti s Petrem. Dostala zprávu, že termín brigády se asi bude měnit.

S Petrem byli domluveni, že první měsíc budou mít na sebe čas. Mirka měla původně nastoupit praxi - vlastně takovou mírně placenou brigádu , až v srpnu a Petr měl mít také, se svolením otce, volný měsíc, aby si mohl dělat, co chce.

 

Mirka čekala, jestli se Petr ozve, ale nějak dlouho to trvalo, než se jí ozval a navíc byl nějaký divný. Ptal se jí, jestli by ji rodiče pustili s kamarádkami a kamarády na čundr. Se stany, k řece. Mají prý domluven poslední výlet s kluky, k jednomu strýci, který je nechá stanovat na své louce, nedaleko od řeky, kde se dá nejen rybařit, ale i jezdit na kánoi a podobně. Mohlo by to být fajn. Je pravda, že by tam byly jen tři holky a víc kamarádů, ale on by ji pohlídal. Mirka si byla jistá, že by ji rodiče na takovou cestu nepustili. Zkusila se zeptat mamky, jak se dívá na takovou možnost.

 

,,Mirko, to není pro děvče v tvých letech. Nejen , že je nebezpečí při ježdění po řece, ale to stanování za každého počasí a ve společnosti starších kluků, se mi nelíbí. Máš před sebou plány na studia, chceš , jak říkáš, lepší život, než já. Abys neskončila jako svobodná matka nebo nakonec nešla na interrupci. To by sis zkazila život, věř mi! Nechci ti nic zakazovat, vím, že děvčata stejně udělají, co chtějí, ale počkej aspoň, až budeš plnoletá, budeš mít maturitu za sebou. To riziko tu vždycky je. Ještě jednu věc: věříš tomu Petrovi, že tě opravdu na ten výlet chce? Určitě mu dojde, že tě nebudeme chtít pustit, tak se jen pro jistotu ptá a když nepojedeš, pojede klidně sám."

 

Mirka musela uznat, že na máminých argumentech něco je. Po tom, co slyšela od Věry, si nebyla jistá, jestli o její účast Petr opravdu stojí, nebo se jen tak ptá, aby mu to nemohla vyčítat. Moc by ji zajímalo, které holky s nimi pojedou. Má se ho zeptat přímo, jako by chtěla jet a chce vědět, s kým nebo přímo říci, že nemá zájem, rodiče jí to nedovolí?

Zvolila první možnost, nedalo jí to. Zavolala Petrovi, že o výletě uvažuje, jen se ještě zeptá táty, ale snad ho mamka přemluví. Ta malá lež jí měla posloužit ke zjistění, jak na to bude reagovat. Chvíli bylo ticho a pak velmi překvapeně Petr řekl, že je rád, protože s tím moc nepočítal , že ji rodiče pustí. Na dotaz, které holky tam budou, jí řekl, že dvě z gymnázia a jedna jejich spolužačka.

 

Mirka se nevinně zeptala:

,, Znám je? Abych mohla našim říct, s kým budu ve stanu a tak, víš?" Petr na to naletěl:

,, Určitě je znáš od vidění. Myslím, že pojede Klára a Ivana a spolužačka Lucka, tu asi moc neznáš. Chodí s Ivanem ze třídy."

Tak je to tedy. Klára! To už se nediví, že byl překvapený z její účasti. Zeptala se, jestli by se nemohli setkat v pátek, kdy má víc času, domluvili by se na podrobnostech a ona už bude vědět, jestli opravdu pojede. Souhlasil.

 

Setkali se v podvečer a Mirka zjistila, že je nějaký roztržitý a zároveň napjatý. Zeptal se jí, jestli jí to doma dovolili a jestli určitě pojede. Neodpověděla hned, dělala, že je zamyšlená a najednou se ho zeptala, jaký byl maturitní večírek.

,, Jaký by mohl být? Bavili jsme se s kantory, každý z nás řekl, jak dopadl na přijímačkách nebo kam míní jít. Pak se mluvilo, vzpomínalo na všechny události během studia. profáci nám řekli, co si o kom mysleli, jak to viděli oni a my zase jsme hodnotili je , jak který učil, jak se nám jevil. Bylo to bezva. Pak se většinou rozloučili a my jsme se bavili sami, popíjeli, tančili, blbli. Co ti mám povídat?" ,,

 

,,Zajímalo by mě, jak jsi se bavil. To jste pořád byli v sále? Nebo jste chodili i ven?"

,, Co je to za otázky? Proč bychom chodili ven? A kdyby? Však bylo hezky a dost lidí se šlo projít na čerstvý vzduch."

,, Ty taky a s kým? Slyšela jsem nějaké zvěsti, že ses dobře bavil," nevydržela to Mirka. Petr se zarazil: copak asi slyšela a od koho?

,, Byl jsem venku, pár nás tam bylo, co já vím, kdo všechno? Tak se mi zdá, že začínáš nějak brzy žárlit a nevíš na co. To není dobrý. Chodíme spolu sice, ale nejsme svázaní natolik, abych se nemohl bavit s holkama a ty s kluky."

,, Nežárlím, protože nevím nic, co děláš doopravdy, jen bych nechtěla být za pitomoučkou holku, která každému frajerovi naletí, víš? "

,, Tak já jsem u tebe frajer? , chytil se toho Petr.

,,Jdi doháje! snad si nemyslíš, že se ti budu zpovídat, kam chodím a s kým?"

 

Mirka mu klidně řekla: ,, Nerozčiluj se, stejně je to jedno, já s vámi nepojedu. Táta je proti tomu, mamce se to taky moc nelíbilo a já mám nakonec stejně změnu v termínu brigády. Měla jsem nastoupit až v srpnu, ale volali mi, že jedna holka onemocněla a mohla bych nastoupit hned. Abych pravdu řekla, docela mi to přišlo vhod, aspoň mě nemusí mrzet, že s tebou nepojedu."

Na Petrovi bylo vidět, že se mu ulevilo, ale začal dělat, že ho to moc mrzí. Mirka se na něj dívala a v duchu se ptala, jestli to mrzí i ji. Rozloučili se celkem chladně. Petr Mirku lehce objal a políbil, ale jen na čelo.

,,Měj se hezky, zavolej mi někdy, snad nebudu mít vybitý mobil. Já se taky ozvu. " A šel...

 

 

Brigáda Mirce začala slibně. Pan Jaroslav ji přivítal s úsměvem a hned ji zasvěcoval v recepci. Jen občas musela zaskočit i při obsluze, když bylo víc hostů. Mirce se ta práce opravdu líbila a když sledovala zaměstnance hotelu, v duchu si říkala, co se jí u kterého líbí, co by musel napravit, kdyby do toho mohla mluvit a stále víc si představovala, že by chtěla takový hotel vést. Nebyli jí všichni sympatičtí, hlavně někteří číšníci. Chovali se někdy k brigádníkům přezíravě a místo, aby jim poradili co a jak dělat, peskovali je za každou chybičku a někdy dokonce před zákazníkem, aby ukázali svou nadřazenost.

 

Jeden postarší, tedy tak ho Mirka viděla, ač se dověděla, že má přes třicet let, si jí obzvláště všímal. Dověděla se od jedné servírky, se kterou zřejmě něco měl, že je na ženské. Doma má manželku a dvě děti, ale to mu nebrání v tom, aby si pořizoval milenky. S jednou má dokonce syna, ale náhodou je vdaná a její muž netuší, že má doma ,,cizí" dítě. Možná, že tuší, protože ta jeho nechodila jen s Patrikem, to je ten číšník, ale i s jinými muži. Je ale do ní pořád tak zamilovaný, že dělá nevidícího a neslyšícího a kluka má moc rád.

,, Dej si na Patrika pozor, Mirko! Jede hlavně po mladých, ty prý se dají lépe oblbnout! Až je dostane, nevšímá si jich, nechce se prý rozvádět, protože žena má bohaté rodiče, kteří jim dávají hodně do domácnosti. Stejně se divím, že mu to žena trpí, je to hezká ženská."

 

Mirka bydlela ve služebním pokoji s jednou dívkou. Ta měla známost a dost často chodila ve volných večerech ven.

Doporučila Mirce, aby se v pokoji zamykala a nepuštěla nikoho neznámého do pokoje. Nikdy neví, kdo se na ni může dobývat. Ona se vrátí vždycky včas a má svůj klíč. Pokoje měly bezpečnostní zámek, který se odemykal zvenku klíčem, ale vevnitř byl jen takový čudlík, kterým se dalo zamknout, ale kdo měl klíč, ten se dovnitř dostal. Prý to tak bylo z bezpečnostních důvodů u všech pokojů. Samozřejmě na recepci byly náhradní klíče a jedny měl ředitel hotelu. Mirka dodržovala, co jí spolubydlící doporučila a brzy měla poznat, že se to vyplatí.

 10. díl.

 

Čas o prázdninách Mirce utíkal. V provozu se jí líbilo, zapracovala se docela dobře do práce recepční. Hodila se jí několikrát i znalost cizího jazyka. Samozřejmě jí šla nejlépe obvyklá konverzace o ubytování, službách hotelu, dokonce dovedla i podat popis tras ve městě, když host chtěl navštívit pamětihodnosti města. Byla ráda, že poslechla pana Jaroslava. Získala docela jiný názor na starší lidi.

Byl v tom ale jistý rozdíl. Stalo se jí jednou, že pán, skoro v páně Jaroslavových letech, jevil přílišný zájem o to, co dělá večer. Nejprve nepochopila, kam tím míří, ale když se jí přímo zeptal, jestli také poskytuje určité služby - zvlášť honorované, došlo jí, o co mu jde a nevěděla v ten moment, co říci. Naštvala se. Nakonec ze sebe vypravila jen, že je na špatné adrese a jestli to tady někdy zažil, tak určitě ne u ní. Pán jen něco zakoktal jako omluvu a zaraženě odkráčel. Mirka byla ještě chvíli rozčilená, ale pak si řekla, že to není její vina a asi se někomu povedlo tady nějakou ,,společnici" jindy najít. Jinak by se ten chlap dnes neptal.

 

Ještě nevyprchal urážlivý pocit z dotazu zákazníka a Mirka měla příležitost poznat neomalenost dalšího muže. Ten den se už pan Jaroslav neobjevil, nemohla se ho tedy ani zeptat, jestli to tady snad patří k povinnostem personálu, vyhovět hostu i v takové věci, jak se stalo jí. Po skončení služby šla do pokoje a po osprchování si lehla. Chtěla si při lampičce opakovat slovíčka z němčiny. Hostů mluvících německy bylo podstatně víc, než anglicky , takže si honem chtěla slovní zásobu doplnit.

 

 

Neuplynula ani hodina a někdo zaklepal na dveře. Mirka nejprve chtěla dělat, že není v pokoji, ale pak jí to nedalo a když klepání neustalo, zeptala se ,, Kdo je?"

,,Kdo se ptá, moc se doví!" Ozvalo se za dveřmi. Mirka poznala hlas Patrikův, ale dělala, že neví.

,,Kdo je tam?" Zeptala se ještě jednou.

,,Nikomu cizímu nesmím otvírat."

,, Já nejsem cizí, přece mě znáš. Přece Patrik."

,,Neznám a i kdybych znala, stejně neotevřu, protože už ležím a nemíním vstávat. Chci spát. Mám toho za dnešek dost."

,, Jsi divná, chtěl jsem si s tebou jen popovídat. Vysvětlit ti některé věci. Vím, co se tady o mně povídá a není to všechno pravda."

,, To je možné, ale dnes ne. A určitě ne na pokoji. Nebudu otvírat a jdi raději pryč, Olina se za chvíli vrátí a nechci se dostat do řečí. Dobrou noc." Mirka si oddechla, když slyšela vzdalující se kroky Patrika.

,,Co ti chlapi blbnou, to je dnes jako naschvál."

 

Vzpomněla si na Petra. Copak asi zrovna dělá? Možná je s Klárou a ani si na Mirku nevzpomene. Jako by nebylo událostí toho dne dost, zazvonil najednou Mirce mobil: Petr! Čekala chvíli, ale nakonec mobil vzala a ozvala se:

,,Ahoj, co se ti stalo, že tak pozdě voláš?"

,, No to je pěkné. Vždyť vím, že ve službě tě nesmím rušit a když ti zavolám v deset večer, zdá se ti to pozdě. A já jsem se těšil, že tě překvapím."

,,Vždyť jo, překvapil, ale dnes jsem měla pár takových zážitků, jsem z nich ještě celá říčná, tak se nediv."

,,Copak se tak hrozného stalo?"

,, Jeden chlap mě tady měl za placenou společnici a druhý se zase chtěl soukromě svěřovat, měla jsem co dělat, abych se jich zbavila", vysypala ze sebe Mirka, ale hned ji to zamrzelo. Proč to Petrovi vykládá? On jí určitě neřekne, co dělá . ,, Copak je nového u tebe?" Honem se zeptala, aby své informace zamluvila.

 

 

,,Je to tady docela prima, ale představoval jsem si to trochu jinak. Však už to brzy skončí a pojedeme domů. Parta se nějak trhá a táta volal, že potřebuje pomoc ve firmě, kam nemůže sám jako radní, docházet. Byl by to střet zájmů. Jeho zástupce prý to vede nějak nedobře, tak tam potřebuje mít svého člověka, aby ho sledoval. Až budu doma, přijedeš na víkend domů? Můžeme se vidět? Zavolej mi, ano?"

Z jeho hlasu Mirka cítila neklid i trochu stesk. Něco se muselo stát. Zřejmě ten výlet nebyl podle jeho představ , byl asi zklamaný. A ona ho má ještě utěšovat? Byla dnes pořádně naštvaná. Chlapi jsou divní. Bude raději spát, zítra si to promyslí a něco taky probere s panem Jaroslavem.

 

Petr byl opravdu zklamaný a zároveň neklidný. Byl zakoukaný i do Kláry, to si přiznával, přestože Mirky si víc vážil. Klára byla živel. Věděla, jak se předvést před kluky, aby po ní bláznili. Bylo jim většinou jedno, že koketuje i s jinými, když jim jednotlivě tvrdila, že to dělá jen naoko, ale záleží jí jen na tom jediném, byli ochotni věřit každému jejímu slovu. Tak i Petr, kterému tvrdila, že ho má ráda už dávno, že je jiný, než ostatní kluci, rád uvěřil a motal se kolem ní po celou dobu, kdy přijeli na místo. Jednoho večera Klára přišla do jeho stanu. Měli stan každý sám pro sebe, jen takové menší, aby neměli moc práce se stavěním a navíc měli soukromí.

 

Klára tvrdila, že je jí ve stanu samotné smutno, navíc se ochladilo a ona se nemůže zahřát. Byla si asi jistá, že zůstane u Petra, neodmítne ji, protože si donesla i svůj spacák.

,, Vidíš, že jsem samostatná, necpu se ti do spacáku. Ani nevím, jaký máš. Já mám hodně velký, protože sebou ve spaní vrtím, obracím se, tak mám takový pro dva. Nechceš se podívat?" Petr byl rozespalý, protože měli večer menší posezení u ohně, pili víno, ale Klára mu nedala pokoj, dokud si nelehl k ní do spacáku a nepřitulil se. Po chvíli cítil, že se k němu Klára tiskne. Ležela zády k němu a on k ní byl obrácený tváří. Cítil vůni jejích vlasů, které ho šimraly pod bradou. Také však cítil její zadeček, kterým chvílemi zavrtěla a Petr cítil, jak se ho zmocňuje vzrušení.

 

Pomyslel si: ,,Kdo to má vydržet?" Objal Kláru zezadu, hladil jí prsa a ona se nebránila. Petr zavřel oči a poddal se

své touze. Klára dělala, jako by spala a jako nevědomky se k němu čím dál víc tulila. Když bylo dokonáno, Petr si uvědomil, že neměl ochranu. Měl ji sice sebou, s něčím podobným počítal, ale nepoužil ji. Jestlipak se Klára nějak chrání? Má se jí zeptat? Táhlo mu hlavou, než unavený usnul. Ráno se vzbudil a zjistil, že je Klára pryč. Jen pytel tam byl, protože v něm Petr ležel. Zato chyběl ten jeho, pro jednu osobu.

 

 

Sešli se všichni ráno u ohně a Petr se cítil divně provinile. Klára dělala, jako by se nic nestalo. Jen se při nalévání čaje do hrnku přiklonila k Petrovi a polohlasně se s ním domlouvala, že si z jeho stanu vezme svůj spacák a vrátí mu tam jeho. Bude mít službu při zajišťování oběda, když tam skoro nikdo nebude, tak to nebude nápadné. Není zapotřebí, aby druzí věděli, co se v noci stalo. Než se Petr stačil zeptat na to, co ho celé ráno trápilo, Klára odběhla. Vzpomněl si na Mirku. Jak tohle dopadne? Nesmí se nic dovědět, ale jestli to nějak praskne, nebude mít Petr ani Mirku a asi ani Kláru. Podle jejích řečí věděl, že chce studovat, nechce se vdávat, ani o rodinu nestojí, dokud nebude mít zajištěnou budoucnost.

 

Mirka se zatím na druhý den vypovídala panu Jaroslavovi nakonec ze všech událostí minulého dne. Ujistil ji, že o ničem takovém u nich se neuvažuje. Jsou hotel se školní výukou a nemohou si dovolit mít pověst nevěstince, byť tajného.

O Patrikovi jdou možná nadnesené řeči, ale i tak si má Mirka dávat pozor. Pokud má ráda svého chlapce, nemá zapotřebí bavit se s kolegy v tomto směru, navíc se ženatými. Jen ať ho klidně odbude, nemůže jí nijak uškodit. Tady o něm moc pěkné mínění nemají , ale Patrik není žádný násilník, jen takový svůdce.

 

Mirka se uklidnila a začala se těšit na víkend. Zavolala mamce, zeptala se, jestli je Máťa hodný, protože ona přijede na víkend domů a chce se s ním bavit a ne ho uklidňovat. Mamina se smála a říkala, že Matýsek je pěkný prevít, docela to s nimi umí, ale ubrečený není, jen když má hlad. Nepochlubila se, že je to dost často, co vyžaduje nejen krmení, ale i pozornost. Těšila se na Mirku a už si plánovala, co dobrého upeče a uvaří. Mirka má sice dobrou stravu v tom hotelu, ale doma je doma.

 

11. díl.

 

Víkend Mirce uběhl, ani se nenadála. Byla překvapená, jak ji zaujal Matýsek. Sice pořád říkala Máťa, ale když s ním zůstala chvilku sama, prohlížela mu prstíčky na rukou, prohrabávala vlásky, šimrala ho pod krčkem a když se vrtěl, smála se.

,, Matýsku, ty máš tak malinké ručičky! Jestlipak jsem je měla taky takové?" Matýsek ji chytil za prst a Mirka se divila, jakou má sílu v tak malé ručce.

,,Ono je to vlastně prima, že jsi, ty Maťuldo malej! Máma s tátou jsou i na mě jaksi hodnější. Zdětinštěli. Byla bych zvědavá, jestli tak kroužili i kolem mě, když jsem byla mrně. Asi ano. Je to už ale dávno a tak si to zopakují. Taky dobrý."

Mumlala si pro sebe Mirka a Máťa se na ni díval, jako by jí rozuměl.

 

V sobotu se Mirka na krátkou chvíli setkala s Petrem. Výjimečně neměla sebou kočárek s Matýskem, tak si vyšli kousek za ves. Petr byl nějaký divný. Mirka se ho vyptávala, jak se měl na výletě.

,, Normálně, nic zvláštního, však víš, jak to chodí. Spíš nepohodlí a počasí taky nic moc. Kluci blbli, holky se bavily po svém."

,, A co Klára?" Neudržela se Mirka. Byla fajn?"

,,Snad nežárlíš? Co si myslíš? Vždyť jsme tam nebyli sami. Nebo si představuješ, že jsme se rozpárovali? To by asi kluci nepřežili, holek přece bylo míň. "

Přesvědčoval Mirku Petr, ale do očí se jí nedíval. Rozhlížel se po okolí a mluvil, mluvil.

,,Tak se nečerti. Jen jsem se zeptala, nic jsem tím nemyslela. "

Petr se ještě zeptal, jak jí to jde v hotelu a Mirka jen mávla rukou, že normálně. Původně si myslela, že Petrovi povykládá o svých zkušenostech s některými mužskými, ale pak, když viděla jak je zřejmě myšlenkami jinde, vzpomněla si najednou, že na ni rodiče čekají a rozloučila se s ním.

Cítila, že jeho objetí a pusa na rozloučenou bylo nějaké rozpačité. Doprovodil ji ještě kousek, slíbil, že zavolá a šel.

 

Mirka byla zklamaná, ačkoliv si to nechtěla přiznat. Mamka si jejího posmutnělého pohledu všimla , ale raději se nevyptávala. Když bude Mirka chtít, řekne jí sama, co ji trápí. Ta ale při koupání Matýska pozapomněla na Petra a smála se , jak to mrně plácá do vody rukama, směje se. Jen po vytažení z vody se rozvřískal.

,,Ty jsi vodnické dítě? Ve vodě se ti líbí? To je divné."

,, Není, ty jsi hulákala taky. Ve vodě se ti líbilo, ale pak to osušování , utírání, maštění, pudrování už méně. Nemluvím ani o oblíkání. Nemohla jsem trefit ani tvou nožičkou do dupaček. Tak se nediv. Děti to většinou tak dělají."

,,Zase něco nového, bude to dobrá průprava, jestli budu mít někdy děti, tedy jestli..." Zamyslela se. To je ještě hodně daleko.

 

Petr to měl o pár týdnů složitější. Zavolala mu Klára, že s ním musí mluvit. Vážně, určitě.

,,O co jde?" zeptal se.

,,Myslíš, že ti to budu vykládat po telefonu? Kdy máš čas?"

"Během týdne to nejde, jsem u táty ve firmě až do večera. Jedině v pátek k večeru bych mohl. Mám přijet?"

,,To by šlo, ale přijeď určitě, počkám na tebe v kavárně u školy."

Byl celý nesvůj, napadlo ho, že to souvisí s výletem a s tím, co se mezi nimi stalo.Průšvih. To nedopadne dobře.

Snad nebude chtít Klára, aby si ji vzal? To by ho táta zabil. Bylo by po studiu, po všem. Musel by jen makat a starat se o Kláru a děcko. Nedovedl si to představit.

 

Klára už na něj čekala a tvářila se utrápěně i naštvaně. Petr si řekl:

,,Sama za mnou přišla a teď bude určitě všechno svádět na mě." Taky to tak dopadlo. Klára na něj vybafla:

,, Je ti jasné, co jsi provedl! Jak to, že jsi se mnou spal a nevzal sis ochranu?" Začal se zlobit:

,, Ty jsi za mnou přišla, donesla sis spacák pro dva a donutila jsi mne si k tobě lehnout. Chtěl bych vidět , který kluk by odolal, když k němu holka sama vleze. Byli jsme oba přiopilí a nakonec existuje i ženská ochrana, nějaké pilulky, ne? Když tak ráda svádíš kluky, měla bys je brát."

Klára mu málem dala facku za upřímnost.

Vzpamatovala se však a jen řekla:

,,Jsem asi v tom a nechci to."

,,Tak ty si nejsi jistá, proč tedy tak šílíš?" Obrátila:

,,Jsem si jistá, dělala jsem si test. Mám známého gynekologa, říkal, že bych mohla s ohledem na svůj věk jít na potrat, ale musí to být co nejdříve. Možná by to zahrál na zdravotní problémy, ale stejně to bude něco stát. Chápeš, že bys měl přispět nějakou částkou."

 

Petr se zarazil, ale skoro si oddechl, že nejde o svatbu. Peníze sežene, však táta mu dával slušné kapesné a něco bude i za tu brigádu. Škoda, měl s penězi jiné plány. Jenom by se to neměli dovědět doma a hlavně ne Mirka. Byl si jistý, že na Kláru se už ani nepodívá. Půjdou každý na jinou školu, tak bude snad pokoj. S Mirkou by to bylo na delší dobu a měl by klid na studia. Jen ji nechce ztratit. Klára mu přetrhla myšlenky a zahartusila:

,,Tak kdy mi dáš ty peníze. Potřebuji tak 5 tisíc."

,,To tolik stojí? A mám to platit jen já?"

,, Je ti jasné, že budu muset doma zalhat, že jedu ke kamarádce a být aspoň pár dní v nemocnici, abych se dala dohromady, protože doma už budu muset dělat, jakože nic. A to nebude zadarmo. Nebo mám zavolat tvému tatíčkovi, aby ti vypomohl a vytáhl tě z louže?"

Petr v duchu nadával, ale nakonec jí slíbil, že po neděli vybere peníze a pošle jí je.

,, Raději bys je měl dovézt, třeba jen na otočku."

,,To nejde, hodím to poštovní poukázkou, řekni adresu, kam to mám poslat."

 

Klára byla sice naštvaná, nečekala to, ale nakonec mu řekla adresu kamarádky. ,,Jen ať je to hodně brzy."

Petr si v duchu řekl, že si tu potvrzenku dobře schová, pro případ, že by mu Klára chtěla tu platbu zapřít. Ani netušil, jak dobře se rozhodl. Rozešli se chladně. Klára odkráčela a Petr si uvědomil, že za celou tu dobu, kdy seděli u stolu nedala ani náznakem najevo, že by k němu něco cítila. Jak podivné chování od holky, která se k němu nedávno tak vinula a která za ním před nějakým časem chodila při každé příležitosti a tvrdila, že je jediný kluk, který stojí za to, aby se s ním bavila.

 

Mirka se snažila vyhýbat jak Patrikovi, tak delším rozhovorům s klienty hotelu. Pan Jaroslav se dověděl o její zkušenosti s mužem, který ji obtěžoval, ale i o jejích pochybách ve vztahu s Petrem. Nejvíc ale povídala o bráškovi, jak vypadá, co už umí. Na to jí jen řekl:

,,Víš, to bude pro tebe dobrá zkušenost s dětmi a jejich výchovou. Máš velkou výhodu, že se s ním jen bavíš, starost mají rodiče. Nevstáváš k němu, když pláče, nemáš starost, kdyby byl nemocný, máš ho jen pro radost. Nebudeš v životě sama, až rodiče nebudou. Měj ale na paměti, kdyby se s rodiči něco stalo, jsi už velká holka a doufám, že bys bratra nenechala samotného. Se životem by ti to ale zamíchalo, tak jen doufej, že ho rodiče dochovají do dospělého věku." Dala mu za pravdu.

 

Na Mirku čekalo překvapení v podobě upovídané Věrky. Přišla jednou ještě s jednou kamarádkou do hotelu, když byla Mirka zrovna na place, obsluhovala hosty. Moc jich tam nebylo a Věra dělala, jak je ráda, že ji vidí. Později po rozhovoru s ní, byla Mirka jistá, že přišla do jejich restaurace schválně, aby jí mohla sdělit se soucitným pohledem novinu:

,, Tak jsem nedávno mluvila s holkama, co byly na tom výletě, cos neměla čas jet. Tam to dopadlo. Klára prý bude muset na potrat. Měla tam něco s klukem, on se nechránil a tak jako naschvál se to stalo. Jen nevím, jestli to byl Petr nebo Venca, co s ním taky někdy chodila. To už neříkaly. No, copak Petr, ten na to má, aby jí zaplatil ten potrat, ale Venca by si musel vypůjčit, kdyby to na něj hodila. Tak nevím, určitě se nepochlubí, který to byl."

 

Mirka zůstala jako opařená, ale hned se vzpamatovala a tvářila se neurčitě.

,,Proč mi to vykládáš? Já jsem tam nebyla a nakonec - ani mě to nezajímá. Petr si může dělat, co chce. Nemusela ses obtěžovat mi to přijet vyložit!"

Neodpustila si ironickou poznámku Mirka a dělala, že má moc práce, odběhla, aby Věra s kamarádkou neviděly slzy, které se jí draly do očí. Vzpomněla si na Petrovo chování při posledním setkání. Nejistotu, roztržitost, bude to asi pravda. Při nejmenším neměl čisté svědomí. Má se ho zeptat? To by byl opravdu konec. Nechá to zatím tak, ale bude se mu raději vyhýbat. Jen aby na ní nepoznal, že něco ví. Spolu nic tak blízkého nemají, ale myslela si, že se mají rádi. Když může být s holkou, dokonce ji možná přivést do jiného stavu, jak by mu mohla věřit? Bude studovat, nebudou se vidět a co s nimi nakonec bude? A má ještě tu drzost se s ní scházet a domlouvat.

 

Mirka dělala mechanicky svou práci. Jen pan Jaroslav na ní poznal, že není ve své kůži, když kolem přecházela. Ke své smůle jí přišel pod ruku Patrik a začal žertovat. Je prý taková hezká, on by byl ochoten kvůli ní zapomenout, že je ženatý. Stejně se ženou spolu moc nežijí. Mirka mu odsekla:

,,Kdybyste byl sám na světě, nechtěla bych vás. Nejsem na tom ještě tak špatně, abych si začínala se ženáčem. Jste na špatné adrese. Chlapi jsou stejně potvory!"

Patrik koukal jako jojo. ,,Co jsem jí udělal? Jindy se zasmála jeho ,,dvoření" a odběhla, ale dnes na něj vyjela jako saň. " Podíval se do nejbližšího zrcadla:

,, Copak nejsem fešák? Asi stárnu, ty dnešní holky jsou jako břitva. Ani legraci nerozumí. Kašlu na ni, je tady druhých dost."

---