Podzim

V hlubině všech výšek až v ptačím moři
líbám tě já vítr na písek rtů
ve tvářích právě ti tep slunce hoří
na šíji vlasy tvé jak tisíc strun.

Chci ti říct, že jsi jak sem spadlé ptáče
cítím, jak choulíš se v náruči mé 
a v koutcích očí máš zas zbytky pláče
pohled tvůj patří teď světlu a tmě.

Slova jak pavoučci vzlétají z úst 
dech věty unáší ve světy v nás
i stíny všeliké mívají půst
v posteli prostírá snídani čas.

Myslím na obilí, které již víc není 
po žních je kolem nás a zrezla tráva
stromy se na mrtvé za chvíli promění 
podzim nám napíše, co list to zpráva.