Písmák
Stala se dost neobvyklá věc. Díky podivínství paní Plaché, se spolu více seznámily rodiny, které bezprostředně jejím chováním nejvíce trpěly. Nezřídka se stávalo, že některý ze sousedů pohlídal odložené kolo nebo i kočárek, než si ho majitel schoval, aby stále číhající paní nemohla něco poškodit nebo schovat někam, kde to nemohli pak najít. Byla tak rychlá, že ji téměř nebylo možné zahlédnout při činu.
Nakonec se všichni, kdo měli v té společné místnosti schované věci domluvili a vyměnili zámek znovu za bezpečnostní a dbali na to, aby klíč nikdy nenechali zvenčí, když šli dovnitř. Stalo se totiž, že tam jednoho souseda , který si schovával kolo a nechal klíč v zámku, zamkla a klíč schovala. Kdyby zcela náhodou nešla Věra domů s dcerkou a nechtěla schovat kočárek, mohl bouchat ještě dost dlouho. Bylo to dopoledne, kdy většina lidí byla mimo dům, v práci. Kromě paní Plaché , která neměla zájem otevřít. Tvrdila, že nemá klíč už dříve. Prý ho nepotřebuje, nic tam nemá.
Po této události došlo k výměně zámku a udělali to dokonce tak, že klíč měli jen zvenčí a zevnitř jen ,,čudlík", kterým se dalo zevnitř zamknout a odemknout . Navíc klíčem zvenčí se vždy odemklo bez problémů. Tak se stalo, že ten starý klíč milá paní Plachá neměla na nic.
U domu se jednou objevil starší pán, který si prohlížel jména u zvonků. Kroutil hlavou, zřejmě nenašel jméno, které hledal. Čekal dost dlouho, než se objevil jeden z bydlících, odemkl dveře.
"Pane, hledáte někoho?"
"Hledám: Hanu Páralovou, má tady bydlet. Na zvoncích ale toto jméno není."
" Takové jsem tady ani neviděl, zkuste se podívat na dopisní schránky, možná je zvonek na někoho jiného. Na schránkách musí být kvůli poště." Dívali se spolu na schránky. Podivnou náhodou vyšla, jak se občas stávalo, paní Plachá na chodbu, vynášela smetí. Když se vracela od popelnic, vycházel ten pán zrovna ven. Zklamaný, že nenašel, co hledal.
Podíval se na ni, zarazil se a ona chtěla honem kolem něj projít. Sklonila hlavu, dělala, že ho nevidí.
"Ale, ale, bydlíte tady, pročpak nemáte jméno na zvonku ani na schránce? Snad jste si jméno nezměnila? Už asi jo, když u není. Jak vidím, utíkáte, schováváte se. Svědomí vás hryže? O tom dost pochybuji."
"Dejte mi pokoj, nic jsem vám neudělala, nedokážete mi nic."
" Tak proč jste se najednou, po sebevraždě mé ženy, ztratila z domu? Ze dne na den, abych vás nemohl udat na policii? Oni by už vám to prokázali, co jste provedla."
" Nic jsem neprovedla, vaše žena byla děvka a nakonec se zbláznila. Za to já nemůžu."
"Proč jste ji pomlouvala, psala na ni udání, že si vodí chlapy domů, když nejsem doma? Vždyť i syn vám uvěřil a utekl z domu kvůli těm pomluvám! Jste mrcha a to, že si moje žena vzala život vám neodpustím. Byla to slušná žena, kterou jste připravila o pověst, práci, syna. Nikdo jí nevěřil, dokonce i já sám jsem pochyboval, ale nakonec jsem se přesvědčil, že to byly vaše výmysly."
Plachá kolem něj proběhla ke dveřím bytu, než se vzpamatoval, zamkla za sebou dveře. "Běžte pryč, nebo zavolám policii. Nic na mne nemáte."
"Mám několik svědků, ale já si to chci vyřídit s vámi sám. Nedám vám pokoj, budu vaše svědomí. Řeknu všem lidem okolo, co jste naší rodině provedla, budete vyvrhelem, jakého jste udělala z mé ženy."
"Chachá, nebojím se vás. Nájemníci mi můžou být ukradení. Jaký je svět ke mně, taková jsem k lidem já." Vykřikovala, ale nebylo jí to tak jedno.
"Copak před tím neuteču? Proto jsem si vzala zpátky jméno za svobodna, abych se spíš ztratila." Vzpomínala na život v domě, odkud tak narychlo utekla.
Nebývala tak zlá, ale po sňatku s milovaným mužem, čekala marně na to, kdy budou mít děti. Po všech možných prohlídkách zjistila, že ona děti mít nemůže a tak se stalo, že po několika letech ji manžel opustil. Čekal s jinou ženou dítě a považoval to za novou šanci mít úplnou rodinu. Nedbal jejího nářku. Slíbila mu dokonce, že mu nebude bránit se s dítětem stýkat, může ho vodit i domů. Sebral se a když jednou nebyla doma, odešel se svými věcmi a nechal jí jen vzkaz, že podal žádost o rozvod. Může si nechat byt a všechno, co z něj chce, on má kam jít. Zlostí ten papír roztrhala. Něco se v ní zlomilo. Chodila pak jako tělo bez duše, záviděla každé rodině, kterou znala a tak nakonec, kromě jiných zlomyslností spolubydlícím, provedla to, co jí vyčítal ten muž před domem.
Hana Plachá přestala ve dne vycházet z domu. Zapomněla dělat sousedům naschvály, její ťukání se neozývalo. Až to bylo Věrce a ostatním nějak divné. Všimli si pána, který občas postával naproti domu a díval se do oken spodního bytu. Tam se nepohnula ani záclona. Jen když odešel, vyběhla Hana z domu a šla si zřejmě něco koupit k jídlu nebo vynesla smetí.
Delší čas však už ji nikdo nezahlédl. Nakonec i ten pán přestal chodit před dům. Zřejmě neměl tolik času nebo ho to omrzelo.
Věrka jednou zaslechla slabé ťukání na trubky od radiátoru.
"Copak se stalo? To je nějaké divné."
Nebyla to reakce na nějaký rachot v domě, tam byl dopolední klid. Přemýšlela, jestli se nemá jít podívat dolů, ale nechtěla dcerku nechat samotnou. Co když je to provokace, aby vyšla z bytu a ta ženská by jí mohla něco vyvést. Určitě je magor. Sousedé, kteří slyšeli, co ten pán vyčítá Plaché, si to nenechali pro sebe. Nebavili se s ní předtím, ale teď, pokud ji náhodou někdo potkal, dělal, že ji nevid, ani ji nepozdravil.
Odpoledne se ťukání ozvalo zas. To už byl Věrčin muž doma a rozhodl, že se tam půjde podívat. Zvonil a klepal, ale nic se neozvalo. Volal ji i jménem. Asi se jí něco stalo, nedalo mu to šel se podívat oknem zvenčí, jestli něco neuvidí. V pokoji se nesvítilo, takže nic nezahlédl. Vrátil se domů a čekal, jestli ještě bude slyšet klepání. Nebylo. Ani další den se nic nezvalo a na zvonění se nikdo neozýval.
Trvalo dost dlouho než přišli na to, podle schránky plné reklam, že ani nevyšla z bytu. Nikdo k ní nechodil, jen jednou měsíčně pošťačka s důchodem. Tentokrát jí paní Plachá neotevřela. Ptala se sousedů, jestli neví, kde je. Nikdo ji už dlouho neviděl. Zavolali policii a zámečníka. Paní Plachá ležela zkroucená, oblečená na pohovce v pokoji, na stolku ležel papír, na něm jen slova:
"Už nemohu"
To ťukání zřejmě byla prosba o pomoc. Chtěla možná vysvětlit, proč byla tak zlá ke všem lidem...
Cizí zavinění při pitvě nebylo zjištěno, paní se otrávila prášky na spaní. Odvezli ji , nikdo z domu nepátral, jestli bude mít vůbec pohřeb. Její předešlý život neznali..
KONEC.