Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrvalé poškození mozku
16. 02. 2000
0
0
2306
Autor
Laďa
Potkala jsem osud, ač nevěřím na něj.
Chtěla jsem veršovat
a nemám slova.
Zas jsem tě viděla,
je to můj konec.
Bráníme osudu číst naše myšlenky,
mrzí mě odchod tvůj,
sám sis to vybral.
Stokrát jsem šťastnější
a přece chci víc.
Chybí mi doteky,
které jsem neznala.
Trápím se osudem,
kterému nevěřím.
Příhody života zavály minulost,
chtěla bych vrátit se
na kraj té propasti.
Můžu říct: nechci tě.
Jsi dobrým přítelem.
V maličkém podkroví
duše mý ubohý
šlapem si po štěstí,
křížíme cesty.
Přej si, co nesplním.
Dýcháš mi do ucha.
Líbáš mě na šíji.
Trápíš mě pohledem.
Slzy jsou na kraji,
věř mi, že neskanou.
Je mi tak mizerně,
chci zůstat s láskou svou.
Příteli nenič mne,
nic za to nebude.
Proklík: pak si to udělal VELICE nešťastně... Kromě toho je to dost neobjektivní zamýšlení.
sálát ... mňam ... mě nejde jen o mil.poesii, ale o ni především ... chtěl jsem v tom auditku jen poprosit autory, aby se nad zveřejňováním určitého tipu {;o)} děl zamyslili ..
m.
ale Prokletíku, já tu mluvím o kritice, to je přece úplně jiná mísa bramborovýho salátu... Nechápu, jak tohle můžeš jen náznakem spojovat s uveřejňováním a čtením milostný poezie...
*Tr-po-mo: to znamenalo POF .. i když tentokrát již skoro nepatrná ... 8c)
Merlík si tady nádherně podřezává větev pod zadkem ... M, nepíšeš mi tu náhodou opačnej názor než u mýho auditoria o POF? ...
m.
Laďo, toto poznám. Najviac sa mi páči tá nejednoznačnosť pocitov a citov... Láska a priateľstvo miestami splývajú, nakonci však odpláva i posledná spomienka, dvere sa zavrú a život plynie ďalej...
tyhle sdělný věci se ani kritizovat nedají, a je to příliš osobní, než abych k tomu mohl něco dodat, takže touhle spoustou slov vlastně jen říkám: byl jsem tu a četl