Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTobě
Autor
Lynette111
Velice ti děkuji za krásné chvíle, které jsem s tebou mohla strávit. Cítila jsem se s tebou příjemně, uvolněně a po dlouhé době jsi byl člověk, kterého jsem opravdu slyšela. Dojalo mě, když jsi sundal mistra Yodu a vyndal plyšáka. Neukázal jsi mi ale ani kousíček tvého zranitelného já. Působíš jako jasné světlo, svěží vánek, american dream boy. Několik dní jsem byla skutečně okouzlená. Ale pak jsem se vrátila na zem a uvědomila si, co aktuálně opravdu hledám – skutečnou osobu, ne pozlacenou konstrukci perfekce. Poprvé v životě prožívám období, kdy jedu sama za sebe. Utvářím své hodnoty a uceluji svou integritu. K tomu potřebuji volnost a toleranci. Snažím se vybudovat nějaké sebevědomí a přestat si o sobě myslet to nejhorší – k tomu potřebuji někoho stejně zničeného, jako jsem já. Abych ho mohla uzdravit a on mne. Mého vlastního Charóna. A pak, až budu, budu i připravena pustit si do svého života někoho dobrého a nemyslet si, že si ho nezasloužím. Nemyslet si, že jsem fundamentálně nemilovatelná. Takže ti teď dávám pomyslnou ponožku, jsi volný. Jdi zářit na někoho, kdo nenosí sluneční brýle a nesmetá tvé snahy netaktním sarkasmem. A děkuji ti ještě jednou – z čista jasna opět věřím na víly. A na to, že rytíři na bílém koni existují. A že na to jednou mohu být připravena.
13 názorů
Ano , může to skutečně být tak , jak uvádíš. Můj problém asi je v tom , že jsem člověk , který chtěl vždy dominovat , být vidět a slyšet a hrát nějakou významnou roli. Já bych jen nemohl sedět v rohu kavárny se svým kafíčkem ,abych byl mezi lidmi. Měl bych potřebu se zapojit do diskuse , někdo by možná řekl ,že bych měl potřebu se předvádět a měl by pravdu.
Autorka Den. mi napsala nakonec zprávu ,takže měla potřebu vést dialog pouze soukromě a já jsem rád i za to .
haijine ,
v posledních týdnech přestávám psát básničky ,ale píšu o to více kritik , zvláště nováčkům . Jedné autorce (Den.) jsem dokonce napsal sonet a vyvolal jsem diskusi o jejím dílku ,ale ona na to vůbec nijak nereagovala. Taky Lynette111 vůbec nereaguje a další a další taky vůbec nereagují . Neberu si to nijak osobně , protože ti lidé nereagují vůbec na nikoho. Proč sem ti lidé ale vůbec vkládají svá dílka , když je nezajímá , co si o nich čtenáři myslí ? Čekali pouze příval tipů a potlesk , nebo co vlastně čekali ? Moc by mě zajímal tvůj názor .
V tomhle případě víš tedy víc než já . Ano , když si to čtu s představou Cheiróna takového ,jakého popisuješ , text se stává srozumitelnějším .
Archetyp zraněného léčitele nepochybně nějak souvisí s šamanismem. Skuteční šamani byli lidé piostižení nebo nemocní , zpravidla tak nemocní ,že než byli obdařeni zvláštními schopnostmi , téměř zemřeli .
Já mám ze tvého příspěvku úplně stejný dojem jako Danny. Připadá mi to jako vnitřní monolog nějaké postavy ze soudobého románu . Jen ten závěr , jen ty poslední věty mi připadajíí jaksi už tak nějak navíc a nepatřičné .
Cháron je převozník do říše mrtvých ,kterému se platí obolus.
Cheiron je kentaur - učitel , který ve starořecké mytologii fungoval jak vzor moudrosti . ... Do tohoto textu mi nezapadá ani jeden z nich .
Já mám ze tvého příspěvku úplně stejný dojem jako Danny. Připadá mi to jako vnitřní monolog nějaké postavy ze soudobého románu . Jen ten závěr , jen ty poslední věty mi připadajíí jaksi už tak nějak navíc a nepatřičné .
Cháron je převozník do říše mrtvých ,kterému se platí obolus.
Cheiron je kentaur - učitel , který ve starořecké mytologii fungoval jak vzor moudrosti . ... Do tohoto textu mi nezapadá ani jeden z nich .