Prchání

 

 

 

Kdo nám zacvaká

metály na plechovou hruď

soudče zítřku, ty nás suď

odsuď

 

přejedli jsme se svobody

co její obal tak škrtí

Chtěli jsme líp se mít

a přídavky na děti.

 

Měli jsme naděje, plány i elán

než jsme se uvedli kávama do rán

 

Odešel Havel, Sinatra, Bilak...

chtěli jsme co teď máme,

jen všechno jinak...

 

 

Couvali jsme ke zdi

a najednou jsme za ní.

Projedli jsme se cukrovou vatou, 

cestičkou vyjedenou v dlani,

zdravíme se ač je nám na stonání

u moře poslouchej jak to v něm duní

můžeš i radost mít 

 

 

Provždycky navždycky v nás už ztich

ten první z prvních

uprchlík

 

---