Počkám

Jsme jen stíny ptáků světla na majácích 
povstalé jen sochy z teď a svého prachu
stébly trav co hoří smrtí mou a nocí   
zapalujem v lampách světla hvězd a strachu. 

A mizí dny v týdnech jak půda pod nohama 
slova povstávají z úst jak hlína z hrobu
slyšíš mne, a přesto jsi teď právě sama
na hovor jsem vybral asi špatnou dobu.

Jen jak motýl hledám květy tvé ve tváři
kde by ústa pila polibků svých vodu
a křídla tvých víček odletět se snaží 
když zavíráš oči do jednoho bodu.

Počkám tě na místě, kde se cesty pojí 
sejmu tě z mých paží jako tělo z kříže
a že právě všechen čas nám v žilách stojí
nemají moc viny ani světů mříže.