Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLoutka
Autor
Vryv
tiché a malé jméno Don
němé a barevné
sklíčka duhy
vidím ho toho
hubeného kluka
loutku v rukou neviditelného muže
s neskutečně vybraným vkusem
mistra nad mistry
který se nespokojí jen tak s něčím
než neopakovatelně jednoduchou
nenápadnou leč nevtíravě smělou
jemností souladu
jehož si nevšimneš když máš zavřené oči
do kterých nebije a nebuší
jen se opírá
lehce
miluju toho umělce
co rukama svírá poddajné dítě
které se nebrání něžnému pobízení
i když by se snad zdálo být
neústupně neúprosné?
jenže ne: klidně si běž
pustím tě a budeš ztracený a ty to víš
a on to ví
proto se nebrání a naslouchá tomu co nikdo
jiný z lidí neslyší
poslouchám jen chvilinku s ním
jak přimrazená a pokorou sobě nevlastní
krčím se v tom něžném porozumění nejhlubšího citu
niternosti
jakou jsem kdy byla schopna zažít
a nechci odejít
navždycky už bych chtěla
zůstat polapená
sítí jeho doteků
jak malý kluk
jít navěky za ním
1 názor
corriente libre
09. 11. 2018Být i plout s tím
co pohltí i osvobodí a nikdy, nikdy nedohořívá,
...kam bychom se bez toho mohli vydat...tiché poznávání
Poznat až do dna musí být smutné. Vydat se tam, kde jsou proudy bezedné je krásné i nanejvýš smělé...sama to upřesňuješ - životodárné.
Uměnim umělců je prázdno, které se nikdy nedá zcela naplnit, vždy se objeví štěrbina, kterou se dá uniknout k nevyslovitelnému.
*:)