Daň

Sny ve kterých umírám, jsou ty nejlepší,

které se mi kdy zdály.

Okamžiky ve kterých vzpomínám na krásu svobody a času,

jsou tak reálné, ale jsou jen chvílemi úžasu.

Všude kolem mě jsou známé tváře, čekají v zástupech až přijde jejich čas,

jdou vytrvale, ale nulový puls nastává právě včas.

Vím, je příliš těžké to přijmout, bez výrazu chodíme a smrti se snažíme vyhnout,

však život dlouhý,

jenž stále pokračuje,

se snažíme,

ač to bolí,

žít dál a dál.

Každý pokračuje jinam, jiným směrem jde vstříc osudu,

ale vždy naráží na tu známou osobu.

Smrt je naše daň...