SLOVO, KTERÉ NEBYLO POUŽITO, BYŤ

SLOVO, KTERÉ NEBYLO POUŽITO, BYŤ BYLO OČEKÁVÁNO (3)

 

Můj dnešní úkol bude napohled jednoduchý – pokusím se popsat půdorys třípokojového bytu, ve kterém bydlely Valsy se Sylvou ještě předtím, nežli se setkaly s Kamilem.

 

Dotyčný byt se nacházel ve třetím patře nárožního domu zbudovaného podle sovětského vzoru někdy kolem roku 1955. Jako celek je dodnes charakteristický zejména okny, poněvad plocha každého z nich byla architekty naprojektována zřetelně menší nežli v případě těch, která vídáváme zasazena ve fasádách zdejších činžáků postavených za první republiky.

Do jeho předsíně se vcházelo ze společné chodby, v níž byly nad schodištěm umístěny dveře do tří bytů. Dveře toho, jehož prostorové dispozice míním popisovat, byly umístěny nalevo. Byly bílé, pod kukátkem s rámečkem určeným pro lísteček se jménem nájemníka a otevíraly se dovnitř, doprava.

Za nimi na pravé zdi rozlehlé předsíně se postupně nacházely dveře prostorné koupelny, po kterých následovaly dveře záchodu. Jeho intimitu vůči obývacímu pokoji zajišťovala dostatečná zeď z cihel, z nichž byl vystavěn i celý dům.

Za záchodem se předsíň lomila v pravém úhlu doleva, po zhruba dvou metrech následovaly dveře již zmíněného prostorného obývacího pokoje, který za délkou nataženého decentně strakatého koberce pak vůči návštěvníkovi zíval třídílným oknem směřujícím víceméně na jih.

Dalšími dveřmi nalevo v pokračování stěny předsíně byly ty do kuchyně, jež byla za nimi uvnitř široká dobré tři metry, a ve které se proto nejenom hospodyně mohla pohybovat velmi pohodlně. Po dvou nebo třech krocích nalevo následoval za kuchyní roh lomící v dalším vrcholu obdélníku plochy předsíně její prostor opět pravoúhle doleva.

Po zhruba třech metrech vlevo se dalšími dveřmi vstupovalo do Sylviny ložnice s dvoudílným oknem hned proti dveřím. Směřovalo na východ.

Po pár metrech od něho se zeď lomila pravoúhle doprava. Uprostřed navazující zdi se nacházely dveře do dceřina dětského pokoje širokého stejně jako mámina ložice a s délkou sousedící kuchyně zkrácené asi tak o půldruhého metru. Přesto však s rozlohou větší nežli dvanáct metrů čtverečních, určitě.

Pokud bychom se na popisovanou dispozici poznovu dívali ode dveří z předsíně do ložnice, pak potom po dobrých dvou metrech napravo následoval roh a za ním doleva navazující stěna uprostřed s tamtěmi dveřmi otevírajícími se dovnitř dětského pokoje.

Který ovšem jako jediná místnost v bytě měl okna dvě, obě dvoudílná, jedno na východ, a druhé směřující na jih.

Nevýhodou strategie takového půdorysu, a naopak výhodou pro motivační dispozice příštího příběhu samého, byla okolnost, že pokud se v noci dcera vydala třeba na záchod, musela pokaždé projít kolem rozestlané postele, v níž si její pohledná matka zrovna mohla užívat se kterýmsi z jejích milenců.

Ale na druhé straně pravděpodobnost takových intermezz nebývala zas až tak častá, poněvadž matka Sylva dbala na výchovu své dcery, a proto se svými případnými nočními návštěvníky obvykle souložila na rozloženém gauči za zavřenými dveřmi obývacího pokoje.

Navíc se snažila prozatím netušící představivost dcery neobtěžovat ani takovýmto způsobem, a pokud tedy případným puzením několik nocí odolala, scházívala se v bytě se svými milenci nejraději dopoledne, tedy na dvě tři pro sebe dostatečně náruživá vyvrcholení před směnami v kadeřnictví, k nímž nastupovala každý sudý týden obvykle až ve třináct hodin.

S nůžkami a hřebeny v rukou potom obíhala křeslo s co půlhodinu se v něm měnícími zákaznicemi až do sedmé hodiny večerní.

Nalevo ode dveří do ložnice se stěna předsíně lomila doleva, následovala dlouhá zeď zhruba pětimetrová s dveřmi uprostřed, za nimiž se nacházela komora určená záměrem projektantů na všechno možné, jejíž vnitřní prostor Sylva ovšem uzpůsobila na přehlednou šatní skříň kombinovanou s příručním skladištěm.

Každý z těch oděvů visících pečlivě rozvěšených na ramíncích, ať již se jednalo o šaty, kalhoty, pláště nebo kabáty, měl jakýsi svůj příběh, který by stálo za to souvisejícími epizodami rozvinout.

Ode dveří komory pokračovala doleva zeď ještě až k rohu, za jehož pravým úhlem doprava následovala už jenom krátká chodbička kousku předsíně k nám už známým úvodním dveřím vstupním nebo teď již z bytu po exkurzi ven.

 

K předchozímu popisu prostřednictvím pozorovatelova pohybu stále doleva, který snad pro čtenáře na žádném místě neztratil přehlednost, jen dodám, že v tomto bytě se zřejmě nenacházel ani jediný plošný metr čtvereční, na němž by později Kamil nevlil do Sylvy svoje semeno.

 

.

---