Největší přání

Ač bych to rozhodně neměl dělat, neodolal jsem a tomu činu jsem nenápadně prohlížel. Ano, byla to sice za tento den již třetí vražda na ulicích Města, ale jejím provedením jsem byl mírně zaujat. Nějaký člověk z chovu utekl a běžel po špinavých dlažbách města. Bylo to vyzáblé a bledé stvoření. Byl jsem jím znechucen. Někdy je lepší nevidět to, co jíte, když je to ještě naživu!

Nejsem přespříliš majetný a zvěř z nejčerstvějšího chovu si tedy nemohu dovolit. Jsou dny, kdy jsem rád, že takový pokrm vůbec spatřím. Před očima mi však proběhl tvor který rozhodně nebyl nejvyšší jakosti. I když se takový útěk chovné zvěře moc často nestával, nebylo to vzácnou událostí. Jednalo se o jeden z nejhorších zločinů: odpírání své chovné povinnosti!

Vzhledem k tomu, že se jednalo o trestný čin, bylo zakázáno i přihlížet jeho dění. Za bílého dne jsem se však cítil v bezpečí před policejními kontrolami a inspektory jakosti. Když se blížila policejní hlídka, poznali jste to podle zvuku blížících se bot. V částech města, které byly více ve středu, byli obyvatelé více majetní a měli tedy i boty. Já se však nacházel daleko od centra a tady byli boty spíše vzácností a dusot hlídky byl slyšet jasně.

Pochopitelně jsem znal osud toho živočicha, který tu sípal v bolestech. Byl okamžitě poražen. Poté jsem se rychle vydal dál, protože inspektoři jakosti už začínali měřit ty, kteří zůstali příliš dlouho.

Jak krásný den, říkal jsem si, když jsem šel do svého kamenného obydlí. K mému domu to byla dlouhá cesta a už se začalo stmívat. Měl jsem však štěstí a ulice byla plná nehladových lidi. Jejich zdvořilé pohledy mi prozrazovaly jejich nasycení. Takhle daleko od Obchodu už bylo noční přepadávání poměrně běžné. Bez sebemenšího nebezpečí se mi však podařilo dojít domů. Podlaha byla plná spících spolubydlících a já si přes ně našel volné místo v rohu. Vzhledem k tomu že jsem všechno maso včera snědl, nemusel jsem se krádeže obávat. S pocitem bezpečí jsem pohodlně usnul.

Probudil jsem a hned mne zarazilo, jak měkká se mi podlaha zdá. Náležel jsem totiž na podlaze, ale na posteli! Skutečnou postel jsem viděl jen dvakrát a to v době nedostatku topiva, kdy byly rozebrány a spáleny. Ach. Ten den jsem si opekl svoje maso!

Nyní jsem byl však v podivné bílé místnosti a nade mnou stáli stejně bílé oblečení lidé. „Vítejte zpět, vypadáte trošku zmateně, ale to je po takovém druhu procedury běžné. Teď si trochu odpočiňte a povíte nám, co jste viděl a podle toho vám učiníme obchodní nabídku.“, řekl jeden z mužů, který stál nade mnou. Jeho slova mi nic neříkala a jediné, na co jsem myslel, bylo to, jak dobře a čistě vypadá. S neuvěřitelným hladem jsem se na něj vrhnul. Takhle čerstvé maso jsem ještě nikdy nepojedl.