Čas

Čas si tak utíká,

jak potoky z rybníka.

Přes kamínky, přes stráně,

jak když šplhá po laně.

Neustále výš a výš,

avšak jednou uvidíš,

stejně taky jednou spadne,

jako když ta růže zvadne.

Uschlá leží bez lístků,

vedle mého čtyřlístku.

Leží, moc se nehýbá,

chci aby se napila.

Její čas se naplnil

a má báseň končí,

jednou všichni usnem ve tmě,

klidně v rukou s loučí.

Nezoufej však z těchto řádků,

jsou to jenom slova,

činy! tvoří budoucnost

a tvá kniha je holá.

Tvůj příběh právě začal

a má ještě moc stran,

ještě budeš muset projít,

mnoho velkých bran,

napsat mnoho stran

a potkan hejna vran...