Loser - Take It With Me

S Markétou už si vlastně ani nepíšeme. Uvědomuju si, že by náš vztah mohl fungovat už jen v určité dimenzionální rovině. Ale už ne v téhle realitě.

Ona vlastně spousta vztahů by mohla fungovat věčně, kdyby je realita a zejména ten vnější svět nedostihl. Znáš to, máš holku a když jste spolu jen vy dva - nic a nikdo vám nechybí : všechno funguje, povídáte si, smějete se…: nic a nikoho nepotřebujete. Pak ale koukáš telku a vidíš že jiný páry jsou na tom v tom a v tom líp, pak jdete ven a ona vidí, že jiný páry jsou na tom v tom a v tom líp. Představíš ji doma a ona buď přátelům nebo rodině nějak nesedne, nebo ona představí tebe a je tomu pak stejně. Koukáš na sociální sítě a vidíš, že jiný kluci mají hezčí holky, ona tam vidí, že jiný holky mají kluky mnohem ambicióznější a jezdí spolu na pěknou dovolenou a budujou domácnost a vyvíjejí se, berou se a množí se atakdáleatakdále. A oba už zapomínáte, že když jste byli spolu jen vy dva - nic a nikdo vám nechyběl. Je to vlastně hrozně starý trik – stará hra, kterou s námi ten svět nebo to čemu oni tam venku, v té televizi a na těch sociálních sítích říkají realita. A my jsme tak hloupý že to na nás pořád zabírá. Ono to, kurva, pořád funguje.

Abych na Markétu tolik nemyslel – snažím se aspoň pozměnit prostředí kolem sebe : schovávám její obrazy a kresby, vyhazuji koberec, který jsme tolikrát polili vínem a propálili upadlými oharky z cigaret, vyhazuji i své smrduté křesílko, z kterého jsem nadával na celý svět, zbavuji se i postele, která toho s námi tolik zažila. Při montování nové poslouchám Johnnyho Cashe a Toma Waitse, popíjím whisky a snažím se náš vztah nějak zrekapitulovat a uzavřít. Ale nedaří se mi to. Dokonce i ta hudba mi jí připomíná : Při písni Take it with me od Toma Waitse mě přepadává nával invazivního až paralyzujícího pláče. Od těch dob nemůžu ten song od Toma slyšet, a když na něj narazím – prostě ho přejedu.

Spaní je čím dál horší : pokaždé když se mi o Markétě zdá - mám dva tři dny úzkost. Nejsou to vůbec dobré sny. Jsou většinou o tom, že už má někoho jiného, že kolem mě chodí a dělá že mě nevidí. A mě se pak i ve skutečnosti zdá, že jí potkávám na ulicích a v obchodech a jsem neviditelný. I když se mi to dost možná nezdá… Proto se opíjím a házím do sebe kvanta Zolpinoxu – protože pak upadnu do bezvědomí a nemám žádné sny.

Těch písniček, které nemůžu slyšet je víc. Například : Tom Waits – Hold on, Who are you, Ben Howard – Gracious, Bones, Damien Rice – Accidental babies...a další a další...