Vypadání

Na staré půdě pod černou střechou
dřímají dětství sen ztracené věci 
zahrady tam dole hořící střemchou
hračky a samopal času jsou svědci.

Jen kousek pod nebem, kde hvězdy leží
je spousta věciček zadarmo k mání 
a kdo se vykloní z oken jak z věží
nalezne jak tenkrát teleskop z dlaní.

Vesmír na talíři tak rázem spatří
i zda již zrají nám červené třešně 
a kolik ze svíce již Bohu patří 
pohřby tu na dálku vypadaj směšně.

A pak si ukradne půlnoční ovoce
poprvé zapálí lampičku z hrobu 
ten kdo se nebojí létati vysoce
a stínu věnovat tělo na ozdobu.