Tlení duše

Stesk po ranní louce
Přes kameny
Vzpomínkami nahlodané
Jak kůrovci
Či červotoči parazitující

Jsem stejně rozežraný
Rozhlodaný
Trouchnivějící
Rozpadající se
Jako ty lesy
Krásy
Které lemují
Mou vzdálenou
Louku svobody

Orel ve mne
S rozpětím křídel
Nekonečna
Nyní však krčí se
V černé díře
Mé duše

Jak nemocné holoubě
V rozpadajícím se bytě
Na Národní třídě
Na který všichni zapomněli
Stejně jako na mne

Těším se opět
Na rosu
Ze které budu
Snad trpělivě 
Pít