Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJARO V KNIZE
Autor
Moonline
JARO V KNIZE
Otevřu si knížku, mámo.
Z knihy na mě kouká jaro.
Písmenka jak jarní kvítí
ze stránek tu na mě svítí.
Pročítám si první listy,
zavýsknu si, lusknu prsty.
Do stránek mi vchází jaro,
co přes zimu dlouho spalo.
8 názorů
Ale no tak, Safe, norma, ktorú citujem, nebola sformulovaná okolo roku 1900, ale v 21. storočí, a, samozrejme, neodráža a nenanucuje nejaké umelé predstavy teoretikov, ale zachycuje, opisuje a konštatuje situáciu v básnických zbierkach klasikov poézie, teda to, čoho sa básnici z vlastnej vôle väčšinovo pridržiavali. Skutočne, taký fakt, že použitie rýmu typu listy - prsty je príznakové a neštandardné si Červenka nevycucal z prsta, ale dospel k nemu na základe pozorovania tisícok veršov. Teda áno, normu tvoria básnici - ale to neznamená, že sa nedá napratať do vezologickej poučky, a že je vôbec zbytočné sa o to pokúšať. Pretože "verzologie je věda deskriptivní, nikoliv preskriptivní", a že takto teraz, podľa mňa nanajvýš príhodne, citujem autority, neznamená, že sa za ne skrývam, preboha, ale že v nich mám so svojim názorom oporu, prípadne len v dobrej viere šírim ďalej, o čom ma poučili.
K tomu, že "současné rýmování připouští ledacos"... Áno, všeličo. Ale nie hocičo. Je možné, že ak by sa niekto podujal stanoviť novú normu pre eufonické zložku kanonického rýmu na základe svedomitej analýzy "postklasického" básnickeho korpusu povedzme od medzivojnového obdobia po najživšiu súčasnosť, musel by do nej zahrnúť aj presahové rýmy typu brýle - trylek, ale zároveň nepochybujem o tom, že žiadne uvoľnenie tradičného vokalického minima by sa nekonalo a rýmy typu listy - prsty by stále ostali hlboko v čakárni. A za seba teda dúfam, že beznádejne :)
Nič v zlom, Safián, i mňa zaujímajú Tvoje názory.
Milý Dajakbole, normy nestanoví profesoři, ale básníci. Právě v době okolo 1900 se profesoři domnívali, že je to obráceně. Tehdy třeba v hudbě neudělal nikdo nic dobře, nikdo nic neuměl.
No a současné rýmování připouští ledacos. Mně rým prsty/listy v tomto smyslu příjde v normě, i když osobně pro takové rýmy nejsem. Ale uznávám, že jsi mě nachytal. Děkuji za to. Pro příště bych měl prosbu. Mně postačí tvůj osobní názor. Není třeba ho skrývat za autority.
Safián: že Ti rým listy - prsty neprekáža, je vec čitateľského gusta, a tak je to v poriadku. Mne prekáža. A nepovažujem ho za vynaliezavý. Je to taká z núdze cnosť, skôr však naivná insitná bezstarostnosť. Rozhodne nie "dvouslabičná shoda přesně v normě", uf! Lebo ona nejaká norma, ktorá sa týka eufonickej zložky kanonického rýmu, skutočne jestvuje, sformuloval ju profesor Červenka a spresnil jeho asi najnajnadanejší žiak-pokračovateľ Petr Plecháč vo svojej diplomovej práci Struktua a modality rýmu v české poezii 90. let 19. století. Medzi nami, myslím, že trochu skúsenejší čitateľ ani nepotrebuje poznať jej dosť odborné znenie, na to, aby rým listy - prsty pociťoval ako dekanonizovaný, či už funkčne alebo nefunkčne. Predsa však, pre poriadok - tá norma:
Závazně se shodují všechny distinktivní rysy hlásek vyjma kvantity počínaje slabičným vrcholem (nukleem) předposlední slabiky; pokud však poslední pozice těchto rytmických celků není poiktová a pokud na ni alespoň v jednom ze shodujících se zakončení padne přízvuk, shodují se závazně zmíněné rysy pouze u hlásek počínaje vrcholem této koncové slabiky.
Preložené do ľudskejšej reči a trochu zjedndušene to znamená, že ženské a daktylské rýmy, ak teda majú byť "v normě", sa musia zhodovať od predposlednej samohlásky, vrátane nej; v mužských a daktylsko-mužských rýmoch postačuje zhoda od poslednej samohlásky, vrátane nej. V rýme listy - prsty, čo je rým ženský, však oproti i stojí slabikotvorné r, čím je takýto rým evidentne v konflikte s normou. Podľa mňa, bohužiaľ, rušivo.
Mně rým listy/ prsty nevadí. Je vynalézavý a je to dvouslabičná shoda, přesně v normě. Horší jsou banální asonance mámo/ jaro nebo jaro/ spalo. Celkově na mě říkanka dělá dojem, že děti tomu přece nerozumí, tak to stačí. Podle mě ne. Dětem by se mělo dávat to nejlepší.
pročítám si první stránky
a už myslím na beránky
jak jdou se prvně pást
jarní tráva, to je pro ně slast
... básnička se mi tak líbila, že mě přivedla k pohrání si s ní