Motivační pohádka pro konkrétního studenta těsně před státnicemi... 
Text k pobavení všechn ostantích. 

O vzdělaném Majkovi

Karolína Klosová, 2019

 

Bylo nebylo, ale spíš bylo, než nebylo, v jedné vesnici žil byl chlapec, děvče, spíše tedy chlapec než děvče. Jmenoval se Michal, ale vůbec nikdo ho tak neoslovoval. Rodiče na něj obvykle volali Marmíšo, poněvadž si ho pletli s mladším bratrem Markem. Kamarádi mu pro změnu říkali výhradně Majku. A protože jak Michal dospíval, trávil stále více času mezi přáteli než s rodinou, ztotožnil se se jménem Majk. Občas jako by dokonce zapomínal, že se tak nejmenuje doopravdy.

Majk byl všestranný kluk. Práce mu nebyla cizí, od mala pomáhal tatínkovi a dědečkovi na zahradě. Díky tomu si už v útlém věku vybudoval silný vztah k pěstování rostlin. V průběhu let se vztah přeměnil ve vášeň. Později nabyl přesvědčení, že právě zahradnictví je jeho smysl života. U rodičů se bohužel nesetkal s pochopením.

„Obchodka tě nemine!“ říkali mu, když si vybíral střední školu.
„Zemědělka? Ne, půjdeš na ekonomickou fakultu!“ přikazovali o čtyři roky později.
„Udělám, co po mně chtějí, ať mají radost, ale pak si stejně založím zahradnictví,“ vysvětlovat v čajovně svým kamarádům. Ti s pochopením kývali hlavou. 

Vysokoškolská studia ovšem nebyla vůbec jednoduchá. Majk se, jak bývá u mužů v jeho věku přirozené, velmi zajímal o děvčata. Skloubit randění a přípravy na zkoušky se mu nedařilo. I stalo se, že musel o rok prodlužovat bakalářská studia. Zdrcen zjištěním, že splnění zahradnického snu bude muset odložit, přestal chodit po večerech do společnosti. Ze školy vždy utíkal poctivě domů ke knížkám. Přátelé byli nervózní, báli se, že se Majk ze studování brzy zblázní. Rodiče si ho ale velmi pochvalovali.

„Konečně ten kluk dostal rozum!“ vyprávěli. Když Majk konečně získal titul bakaláře, dmuli se pýchou.
„Za dva roky tady budeme slavit inženýra,“ rozplývali se na rodinném obědě po promoci.
„Já už ale nechci studovat… Chci lidem pěstovat kávovník!“ odporoval Majk. Jenomže zase byl proti rodičům slabý. Znovu je poslechl a poctivě studoval dál na navazujícím magisterském programu.

Věděl, že mu randění nepřináší štěstí, a tak se dále zavíral do svého pokoje plného skript a moudrých knih. Se svými nejlepšími přáteli udržoval korespondenci. Sejít se s nimi neodvažoval. Bál se, že by si narušil svůj studijní režim a tím odložil titulování inženýrem.

 

 

„Tadidádi, tadidádi, tadidádídááá…“ vyzváněl jednoho odpoledne Rendyho telefon.

„Karol? Proč mi volá, vždyť ví, že jsem v práci…“ kroutil hlavou.
„Čau! Už jsi četl ten dopis?“ ozvalo se, sotva Rendy přijal hovor.
„Cože? Dopis?“ nechápal Rendy.
„No jasně, dopis. Od Majka,“ upřesnila Karol.
„Jo od Majka! Nečetl. Na rozdíl od tebe jsem v práci!“
„No jo. A máš čas telefonovat?“
„Přijde na to,“ pokrčil Rendy rameny, což Karol sice nemohla vidět, ale dokázala si to představit.
„Majk píše, že už podruhé neudělal zkoušku z logistiky a je z toho dost nešťastný,“ drmolila Karol. Rendy se s telefonem v ruce posadil. Obsah Majkova dopisu ho zaujal. Chtěl, aby mu ho Karol celý přečetla.

„Musíme mu pomoct,“ rozhodl, když Karol docitovala poslední post scriptum.
„Proto jsem ti zavolala. Ale jak to udělat, když se s námi nechce vídat?“
„Však já už něco vymyslím,“ odpověděl Rendy. Za poslední dva roky sice Majka vůbec neviděl, ale stále ho považoval za svého nejlepšího kamaráda. Udělá všechno proto, aby nad  logistikou vyzrál!
 

O pár dní později Majk zalovil ve schránce.

„Dopis od Rendyho!“ radoval se, jak už dlouho ne. Logistika mu stále dělala velké starosti. Jestli se nestane během následujících dvou týdnu zázrak, nezvládne třetí pokus této zapeklité zkoušky a jeho nekonečná studia se znovu o rok prodlouží. Uvařil si už páté kafe (z vlastních vypěstovaných kávníků), otevřel dopis a četl:


Milý Majku,

mrzí mě ta tvoje logistika. Já se mám poslední dobou hodně dobře, ale nechci ti o tom vyprávět, když máš trápení. Místo toho ti nabídnu skvělou pomoc. Ptal jsem se kolegy, ten se zeptal sestry, sestra se zeptala kamaráda a ten se zeptal svého bratrance a ten bratranec říkal, že má kamarádku Kačku, která teď taky dodělává inženýra ve stejném oboru jako ty, akorát na jiné škole. A ona prý té logistice rozumí, takže by tě to mohla naučit. Máš se ji ozvat, kdybys chtěl.

 

Nezapomeň mi potom napsat, jestli jsi ji psal a jak to dopadlo.

 

Rendy

 

Na druhé straně papíru stála Kaččina adresa a pár nějakých pochybných malůvek, jež Majk nedokázal identifikovat.

„Měl by absolvovat nějaký kurz kresby,“ napadlo ho. Ten den se Majk vůbec nemohl soustředit na učení. Pořád myslel na Kačku. Doučování mu přišlo jako dobrý nápad, ale sympatičtější by mu bylo, kdyby byla Kačka kluk. Scházet se s děvčaty je přece pro vysokoškoláka riskantní, s tím měl bohaté zkušenosti. Další den však neodolal a Kačce napsal.

 

 

 

Milá Karol,

úspěšně hlásím, že logistika byla poražena! Ráno jsem byl na zkoušce a dostal jsem jedničku. A taky pochvalu, prý jsem udělal od posledně velký krok. Aby ne! Rendy mi sehnal adresu na jednu šikovnou holku. Jmenuje se Kačka a logistiku umí perfektně. Všechno mi dobře vysvětlila a nacpala mi to do hlavy. Je skvělá. Snad i tvé studium pokračuje úspěšně.

 

Majk

 

P. S. Doufám, že se dobře staráš o kávovník!
P. P. S. Doufám, že se dobře staráš o čajovník!

 

 

O pár měsíců později se skupina přátel konečně setkala v čajovně. Byla to velká událost. Nejen, že se všichni viděli po dlouhé době, ale především se slavilo Majkovo úspěšné dokončení vysoké školy.

„Na pana inženýra!“ zvolala Karol a všichni si s úsměvem přiťukli šálky výborné kukichi.
„A co Kačka?“ vyzvídal po několikátém nálevu Rendy. Majk se začervenal.
„Vy se scházíte!“ odhadla z jeho výrazu Karol.
„Jestli se to tak dá nazvat. Zítra jdeme podruhé od té doby, co mě doučovala. Ona teď taky úspěšně složila státnice,“ usmíval se.
 

 

A tak šel život dál. Inženýr Majk a inženýrka Kačka si rozuměli tak dobře, že se brzy vzali. Narodila se jim krásná zdravá holčička Lucinka. Majk je přesvědčený, že její první slovo nebylo „mama“, nýbrž „kytka“. A jak se dařilo Majkovu zahradnictví? Tak, jak se dříve Majkovi ani v těch nejkrásnějších snech nezdálo! Díky vášni, zahradnickým schopnostem a samozřejmé také znalostem, které Majk a Kačka nabyli na ekonomické fakultě, se firma rychlým tempem rozrůstala a dostávala se lidem do podvědomí nejen v celé zemi, ale také v celé Evropě. Lidé cestovali stovky kilometrů, aby si koupili malý kávovník vypěstovaný pod dohledem inženýra Majka.

 

…a jestli Majk neumřel, zahradničí s Kačenkou a Lucinkou dodnes.

 

 

 

---